Ostatní učitelé se mi svěřili, že mi před mým příjezdem
samozřejmě pořádně prolustrovali facebook. Našli tam tak také příspěvek, ve
kterém žádám kamarády, co by měli cestu do Ameriky, aby mi dovezli oblíbený
šampón. Nálepky útlocitně čistotné paničky se tak teprve budu muset zbavit. Osobně
mám dojem, že se mi to dost daří, místní norma je ale pořád někde jinde. Původně
jsem si říkala, že si vodu v kotli na ohni ohřeju na mytí jednou za dva
dny, budu tedy mít koupel zhruba s poloviční četností, co v Praze. A
když se jede na víkend, tak se taky nemeju každý den, že jo. Jsem tu druhý
týden a jsem na pěti. Předpokládám, že se dostanu na, zde běžný, týden. Zkouším
si alespoň čistit pravidelně zuby. To mi zatím docela jde. Zároveň děkuji Bohu
za vlhčené kapesníčky, které vnímám jako kompenzaci za to, co nám ženám na
tomto světě připravil za hygienické výzvy. Jako by si zpětně po cimrmanovsku
uvědomil, že tohle opravdu nedomyslel.
Naše koupelna je vedle kuchyně a nad ní
je spací patro. S tímto prostorem je u stropu propojená, takže horká pára
stoupá až k místu, kde spíme a slyšíme se navzájem šplouchat. Polévám se
tak teplou vodou, když na mně Zdeněk shora volá „Ty jo, Terezo, co tam
používáš? To voní, jako kdybys měla nějakou vroucí olejovou vonnou lázeň s nějakýma
esencema, nebo co…“ „Šampón,“ odpovídám suše. Holky mi říkají, že to taky
používaly, dokud si ty svoje nevyplácaly. Od té doby mají, stejně jako všichni
okolo, hrubé mýdlo. Pere se s ním, myje nádobí, myje tělo, myjou vlasy.
Holky ale mají vlasy pěkný, takže až budu mít chuť na výzvu, půjdu do toho
taky. Zatím se ale pořád ještě stříkám deodorantem a používám krém na
opalování. Parfémovaný. Kdykoliv se s ním namažu, místní osazenstvo,
podobným pachům již odvyklé, si toho po čuchu všimne. Jenže já jsem ještě bílá
jako stěna, což je v Kamerunu jak pěst na oko. Potřebuju se trochu opálit,
zároveň se ale bojím, abych se nespálila. A tak se mažu.
Musím ale říct, že
snížení hygienických standardů má svoje pozitiva. Kromě určité volnosti,
zažívané snad Hippies ve sladkých šedesátých, také mnohem víc oceníte, když se
k očistě konečně dokopete. To se mi povedlo dneska. Umyla jsem se úplně
celá. Včetně nohou. Jakože fakt. Potom jsem se nastříkala deodorantem,
vyčistila zuby, vzala si čistý prádlo a čistý kalhoty. Najednou jsem byla jen
čisté triko od dokonalosti. Našla jsem ho čerstvě usušené sluníčkem na šňůře,
na kterou mi ho připravila místní paní, která pro nás pere (což je, mimochodem,
báječné). Blaho, srovnatelné snad jen s narozením prvorozeného syna nebo
zvukem zapínající se myčky na nádobí. Čistota mi mravenčila až do konečků
prstů. Dokonce jsem zakázala dětem mi zaplétat vlasy. Vydrželo to, vzhledem k všudypřítomné
hlíně, asi tak pět minut, ale rozhodně to stálo za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat