Divoký tanec

Věřím na to, že lidé mají superschopnosti. Ne, že bychom uměli lítat, cestovat v čase nebo zastavovat kulky ve vzduchu a pak mezi nimi uhýbat. Někdo ale cítí, kudy tečou peníze. Nikdy se v byznisu neztratí. Jiný na cokoliv šáhne, na to má talent. Moje nevyžádaná superschopnost, kromě přitahování zvláštních situací, je, že kdykoliv se jakýkoliv umělecký soubor rozhodne vytáhnout někoho z publika, je poměrně slušná šance, že to budu já. Což je, když nad tím tak uvažuju, vlastně podmnožina přitahování bizáru. Naposledy se mi to stalo v Praze, když jsem šla na představení 120 dní sodomy od Depresivních dětí toužících po penězích. Z publika tehdy vytahoval chlapec v overallu s vystřiženou dírou na zadku, pod kterou měl tanga. Na nohou vysoké jehly. Seděly jsme v první řadě a všichni ho sledovali trochu vyděšeně, takovým tím pohledem „hlavně ne mně“. Vydržel na nás upřeně koukat dobrou půlminutu, dokud jsem, nervózně se ošívajíc na sedačce, omylem nekopla do plechovky od piva. Bylo to jasný. Na prknech, která znamenají svět, se mě potom před vyprodaným sálem dotazoval, jaké mám zkušenosti s análníma praktikama.

Tentokrát jsme šly na festival africké kultury, který se tu v Limbe právě koná. Zaujal nás taneční soubor, který byl oblečený v barvě kamerunské trikolóry, na černé kůži kontrastní fleky, udělané bílou hlinkou, hrozně dobře tancovali a bylo to prostě moc dobrý na pohled. Protože na mně pražilo sluníčko, koupila jsem si u místní prodejkyně úplně nejvíc příšerný, kýčovitý slamák s obrovskou krempou (zvykejte si na něj, od srpna spolu budeme pravidelně navštěvovat náplavku). Koukám se tak na ten tanec a asi už tušíte, co se stalo. Najednou mě jeden z kluků, ten v zeleném, bere za ruku a než se stihnu rozkoukat, stojím uprostřed kola diváků a chce se po mně, abych tancovala. Spustí se hurónský smích. Je to dost bžunda, koukat na bílou holku v obřím slamáku, jak se snaží napodobit africký styl a taneční soubor kolem ní, zase v zájmu zábavy, napodobuje naopak její pohyby. Registruji několik foťáků, mobilů a I-Pad, kterým mě evidentně natáčí na video. To tu ještě nebylo, že jo! V duchu oceňuju, že sem internet ještě moc nepronikl a pravděpodobně se tak okamžitě neobjevím na youtube. Exibicionisticky si přece jenom trochu popularity vychutnám, před tím, než se vrhnu do bezpečí za hradbu diváků. Týpek v zeleným mi ukazuje zvednutý palec. Aspoň, že se tentokrát nikdo neptal na ty anální praktiky.  

Festival v Limbe je něco mezi festivalem v Riu a Spartakiádou. Říznuté Afrikou.