tag:blogger.com,1999:blog-25968749195350355952024-02-07T21:48:21.569-08:00Po vlastním tobogánu... někam!toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.comBlogger20125tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-3029237017552001462018-02-28T13:07:00.001-08:002018-02-28T13:13:35.162-08:00Rainbow<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
“Podle vize stepních indiánů se jednou všichni lidé všech barev a národností spojí v jeden duhový kmen a společně vybudují svět, ve kterém budeme respektovat přírodu, ducha, bohy, naše vnitřní i vnější já a sebe navzájem. Hippie v 60tých letech to pochopili a chodili se k indiánům učit jak žít. Došlo jim totiž, že my sami už to neumíme. Tak začlo Rainbow. Srazy jsou snad v každý evropský zemi, pak je jeden celoevropský, co trvá měsíc, od úplňku do úplňku a USA má samozřejmě také svoje akce. Noci s úplňkem jsou svaté. Po celou dobu mezi nimi se žije čistě, bez masa a bez alkoholu,” vysvětluje mi dredatej kluk v ušmudlané košili v lobby rozpadlého hotelu na Tenerifé a jedním dechem dodává: “Jiný drogy? To samozřejmě ano. Už indiáni používali halucinogeny ke svým rituálům. A nejen drogy, ale i výživa je důležitá. Já jsem třeba skoro frutarián. 80-90% mého kalorického příjmu pochází z cukrů z ovoce. Proteiny mi nechybí. To je totiž největší lobby potravinářského průmyslu. Ti nám tvrdí, že potřebujeme proteiny. Přitom všechny esenciální aminokyseliny jsou v ovoci a z toho si sami zesyntetizujeme to, co potřebujeme. Rozbourat a přestavět přijatý protein stojí tělo spoustu energie. Takhle je to efektivnější. Já to celý studoval, mám vystudovanou biologii.” Potom mě obejme a jde si zapálit jointa.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuCEYy7F8GLGy_BeGz4uBUQn0ZNkz12U1yg7OQtqs2n2qFpV40jHSsQoaOY0SbaG0fWUMA1Mhati-kZM7s0whO8ilTCE_dX1OVbn8cDhtxMNz4c-6ybMBqdESE3XipddQnHplMjl-xvic/s1600/merlin.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuCEYy7F8GLGy_BeGz4uBUQn0ZNkz12U1yg7OQtqs2n2qFpV40jHSsQoaOY0SbaG0fWUMA1Mhati-kZM7s0whO8ilTCE_dX1OVbn8cDhtxMNz4c-6ybMBqdESE3XipddQnHplMjl-xvic/s400/merlin.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
Vydávám se po schodech pokrytých střepy až do šestého patra a na střechu. Budova Merlin Resort Hotelu je vysoká a zábradlí už na ní dávno není, nebo možná ani nikdy nebylo. Fascinuje mě, že při množství zde konzumovaných drog se zatím nikomu z proměnlivého počtu několika desítek obyvatel nic závažného nestalo. Zato já mám závrať kdykoliv, kdy vylezu nad třetí patro. Hotel je obří, každý si může zabrat svůj pokoj a vyzdobit si ho poloroztrhaným sárí a vonnou tyčinkou. Součástí je free room, kde se každý může obléci ze shromážděného oblečení, guest room, ve kterém jsem dostala postel se zašlou matrací, mantra room, tantra room a cuddle pool room, kde je zašlých matrací na zemi víc než dostatek. V cuddle pool roomu se na nich leží na jedné hromadě, chain smokuje se tráva a haš a posílá plechovka piva. Z té se napiju, joint posílám dál. Stanovila jsem si v životě nový pravidlo. Pokud obývám víc než druhé patro bez zábradlí, tak se marihuany netknu. Ne že bych to jindy nějak zásadně dělala, s čestnou výjimkou horského klášteru v Makedonii, kde jsem se zhulila s Markétou a nějakým Turkem pod obřím do krajiny svítícím křížem a pak jsem se o něj opírala s rozpaženýma rukama a volala něco o tom, že se obětuji za všechny hříchy lidstva. Na střeše je improvizovaná kuchyně. Všichni jsou volaní na food circle. To je společné jídlo, uvařené z jídla, které se získalo dumpster-divingem. Skupina, která se vydala za buskingem se chlubí, že vydělali za hodinu a půl ve třech lidech 15 euro. Peníze si předávají vzduchem a vyměňují za kus haše. V podstatě se jedná o jedinou monetární transakci, kterou jsem v této komunitě zaznamenala. Všechno ostatní se sdílí. Jen tráva se kupuje. Pak se zabalí do jointu a až ten se sdílí. Nejžádanějším předmětem je zde kromě zapalovače malá kapesní váha, kterou se dají snadno odměřit gramové a nižší množství.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiR39-Bvp1yF17WByrLAKcTuhSv1l5zE2jZCvPjxep6iBy4cEjquVxqeL7rvshN0kyxuVTfoZp_8mpDCztePdP-D7SZLUVWuuEVvQzdi7leGxzCEnrR3D8y5LbLhJfaxgft2b9ssd1XF28/s1600/guest.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiR39-Bvp1yF17WByrLAKcTuhSv1l5zE2jZCvPjxep6iBy4cEjquVxqeL7rvshN0kyxuVTfoZp_8mpDCztePdP-D7SZLUVWuuEVvQzdi7leGxzCEnrR3D8y5LbLhJfaxgft2b9ssd1XF28/s400/guest.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Guest Room</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Večer sedíme na střeše, pijeme víno, kouříme cigarety a trávu. Lidi se sebe mnohem více dotýkají, objímají se a různě po sobě polehávají. Vzhledem k tomu, že jsem dost kontaktní, tak mi to vlastně přijde dobrý. Je teda třeba překonat to, že se tady evidentně nikdo moc nemeje a všichni bydlí ve špíně v rozpadlym hotelu. Časem si ale vysvětlím, že tak nejhorší, co se dá tímto způsobem chytnout je gastroenteritida a asi teda vši a těch se dá celkem snadno zbavit šamponem a malým hřebínkem, který už mám dávno doma. No big deal. Chvíli se tu vždycky něčeho štítím, ale pak si vzpomenu kolikrát jsem kempovala v pobořený ruině někde v Milovicích, na sobě hadry, spala v prachu a krmila se plechovkou psího žrádla, kterou odněkud dotáhl Argon, protože postapo musí být. Ostatní otevírají heart circle. Debatu, při které je možné se otevřít, vyjádřit své niterné emoce a strachy. Často padají témata jako závislost, duševní onemocnění, šikana ve škole, obecný problém zařadit se do společnosti. Ti lidé rozhodně nejsou hloupí, byť tak jejich naprostá fixace na přítomnost a všeobecná vyhulenost může působit. Ptám se, jestli bydlí jenom takhle od squotu k gatheringu. “Já mám trvalý bydliště na berlínském úřadě, takže jsem oficiálně bezdomovec. Je to dobrý, dostávám takhle navíc nějaký peníze a za ty žiju tady na Tenerifé. Ale já bych stejně nějaký peníze dostával kvůli depresím, jsem vedený jako chronicky nemocný,” odpovídá mi dredáč s bradkou.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEim3-FR5IUq8MESNdXhBG5TlqfedozZ9rKAoeZub19KZcJj2HRR0PDqkGUd_cvd-_Y8KWaiuLne8p5CQqToZkKxn9ZySGu6S789EVnTIIcwAtYDFPcvRsb4r8XWgE12u9OaONDJHuo5bT8/s1600/laura.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEim3-FR5IUq8MESNdXhBG5TlqfedozZ9rKAoeZub19KZcJj2HRR0PDqkGUd_cvd-_Y8KWaiuLne8p5CQqToZkKxn9ZySGu6S789EVnTIIcwAtYDFPcvRsb4r8XWgE12u9OaONDJHuo5bT8/s400/laura.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Laura's Room. Please donate weed or hash every time you enter. Thank you for your cooperation.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Ráno sedíme u kamínek na starý dříví a vaříme kafe. Najednou někdo najde starý utržený telefonní sluchátko. “Room service? Prosila bych si láhev šampaňského a vejce k snídani,” předstírá do něj holka v dlouhym svetru hovor na hotelovou recepci. Přijde mi to jako dobrý fór, tak rychle skočím do nejbližšího supermarketu a kupuju láhev lacinýho sektu a dvě plata vajec. Donesu to nahoru a za bujarého veselí boucháme bublinky a začínáme vařit. “Ty vejce uděláme tady s těma houbama,” říká mi holka, co předtím předstírala objednávku až na pokoj a mluví o něčem, co vzdáleně připomíná bedly. “A to jsou houby z obchodu, nebo jste je někde našli?” ptám se naivně. “Rostly za hotelem.” “A jsi si jistá, že jsou jedlý?” “Jasně, stoprocentně jistá.” Uděláme tedy vejce s houbama. Nakonec si na poslední chvíli vysvětlím, že tohle je jíst fakt blbost. Po tom, co ostatní houby stejně sní, přijde jiná holka a říká: “Jé, vy jíte ty houby? Ty včera jedla Anna a teď zvrací a je jí fakt špatně.” Kdoví, z čeho Anna zvrací, možností se nabízí hned několik. Ale toto tvrzení přesto vyvolá v komunitě potřebu na to nějak reagovat. Nakonec vyhodí zbytek hub na kompost a Polák Maciej odněkud vytáhne poslední tři tablety aktivního uhlí. Následně se rozhodne, že z lidí, co jedli houby vyberou tři s nejslabším žaludkem a každý z nich dostane jednu vzácnou tabletu. Tím je celá věc uzavřená ke všeobecné spokojenosti.<br />
<br />
Obecně je být doktorem v této skupině na bolehlav. Nejsem ani zdaleka freak na čistotu, ale alespoň nějaké základní hygienicko zdravotní poučky mi přijdou jako dobrý nápad. Třeba že věru nelze doporučit konzumovat kuřecí maso v prostředí bez lednice na subtropickém ostrově, zejména pakliže bylo vytaženo z popelnice již včera. Nebo že po zapíchnutí si dlouhého střepu do nohy je dobré myslet na to, kdy jsem měla naposled tetanovku. “To je v pohodě, já si to vypláchla citrónem.” Když se Jan dozví, že jsem doktor, tak toho hned využije a nechá si převázat zahnisanou nohu. Naštěstí s sebou nosím vždy pohotovostní rukavice, tak mu tuto službu ráda poskytnu. “To je super mít tady doktora. Naposled jsme tu měli doktora jen, když jsme předstírali, že ten, kdo má narozeniny je doktor. A vlastně byl doktor jen Ray. A to ani neměl narozeniny,” říká mi nadšeně a jak jinak, než že si potáhne z jointu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiielmcXbQTNUBHW8b6f3Drh9PKnNCSlocyRMsTyxP9JVNK6VJQHLyhXQvKzjB9klK3yGYWsn6LN99kQfW0Ek5de6xEMADBB6b1lziGfK5_MAGNDDKp6KzcZQVhSCqfubjTsx8583wKAfw/s1600/la.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiielmcXbQTNUBHW8b6f3Drh9PKnNCSlocyRMsTyxP9JVNK6VJQHLyhXQvKzjB9klK3yGYWsn6LN99kQfW0Ek5de6xEMADBB6b1lziGfK5_MAGNDDKp6KzcZQVhSCqfubjTsx8583wKAfw/s400/la.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tajný agent v převleku za hippieka</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Členem Rainbow se myslím nestanu. Ne, že bych tomu vlastně nerozumněla. Koneckonců ony ty naše LARPy musí zvenku působit asi tak stejně bizardně. A ve výsledku mají do jisté míry stejný účel. Kompenzujeme si jimi to, co normálně nemáme. Poskytujeme si komunitu lidí, co jsou podobně švihlý. A ačkoliv se nám daří lépe držet takový ty velký kameny, jako je mít práci, peníze a platit zdravotní a sociální pojištění, tak si většina z nás s obecnou společností rozumí asi tak stejně jako Jožka, který právě žehná vonnou tyčinkou prašivé potulné fence, která bydlí v hotelové kuchyni, aby si od ní potom nechal olízat obličej. Jenže mě by z Rainbow jeblo. Je krásný, že se rozhoduje komunitně, všichni si říkají bratře a sestro, každý poskytuje a bere si podle svých potřeb a všichni se neustále zajímají o emoce ostatních a celý je to jedna velká skupinová terapie. Dokonce bych i prominula to new age ezo, který to celý prostupuje, ačkoliv debatu na téma, jak znamení zvěrokruhu ovlivňují naše životy, jsem s vážnou tváří a neurážlivě schopná vést asi tak dvě minuty. Nedala bych ale, jak neefektivní ta společnost je. Třeba ta prašivá fenka. Je celá rozdrbaná od blech a spí na matracích, na kterých všichni sedí a připravují jídlo. “Ten pes potřebuje veterináře. Když už ne navštívit, tak aspoň koupit odčervovací tablety, takovou tu pipetu za krk proti ektoparazitům a když se hodně rozšoupnu, tak injekci proti vzteklině. A nejenom kvůli tomu psovi, ale hlavně kvůli nám lidem, co s ním máme kontakt,” zkouším to pomalu u snídaně. “Taky jsme si to říkali,” dostane se mi odpovědi. Vytáhnu telefon a zjistím, že nejbližší veterinář je 2 kilometry pěšky odsud. Normální by bylo naložit psa do auta a prostě to vyřešit. Nebo tam dojít. “To je dobrý nápad. Můžeme vytáhnout magic hat a vybrat na to peníze,” slyším a říkám si, že se to třeba pohne. Nikdo se ale nemá k tomu, to opravdu udělat. Navrhuju, že to třeba zaplatím a pak můžou vytáhnout magic hat a třeba se mi něco vrátí. Nikdo se ale nemá ani k tomu se zvednout a jít k tomu veterinářovi. “Víš, já mám pocit, že tohle není teď naše mise. Nejdřív to totiž musíme probrat na večerním vision circle, aby se k tomu mohli vyjádřit všichni a každý k tomu mohl něco říct,” schovává se lenost za vznešené komunitní řízení. Vzdávám to. Koneckonců já zvedám kotvy a jestli jsem do teď blechy nechytla, tak už je nechytnu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzezZrlAIcfcFfXK7zP6oAOpxza_n0Ly-YNpAQK8MM7t-rBGFnLB-SVwg0QN3XqU0hBKq4fpnPD9crxOheRo-ofzot-pXnxW72SCCbA1qD1o5vtx5fZ3egGVXTyw7K-Zk7Zj6-qD0q3fs/s1600/La+Caleta.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzezZrlAIcfcFfXK7zP6oAOpxza_n0Ly-YNpAQK8MM7t-rBGFnLB-SVwg0QN3XqU0hBKq4fpnPD9crxOheRo-ofzot-pXnxW72SCCbA1qD1o5vtx5fZ3egGVXTyw7K-Zk7Zj6-qD0q3fs/s400/La+Caleta.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Takovej normální rezort. La Caleta</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Jedu se podívat ještě na pláž v La Caletě, kde novodobí hippies z celé Evropy tráví měsíce i roky svého života. Kempují ve stanech, přístřešcích z palmy a v jeskyních v černém vulkanickém podloží, asi tak 20 minut pěšky od hotelového rezortního městečka. Kolem rostou kaktusy a jiná subtropicko-tropická flóra. Opálení polonazí lidé sedí u ohně, koukají na moře, mazlí štěňata, hrají na kytaru a kouří trávu. Občas požebrají kolemjdoucího turistu o nějaký to euro. Když na zemi leží pytlíček, tak ho pečlivě prozkoumají, jestli někdo náhodou nepotratil trochu ganji. Celý den, celý týden, celý rok. Nějaký Litevec, u kterýho jsem nechytla ani jméno, mě provází po okolí. Najednou se ke mně bez velkého varování natáhne a začne mě líbat. Setřesu ho a řeknu něco o tom, že volná láska je sice super, ale dneska beze mně a uteču do bezpečí. Sedím na skále, pozoruju bouřící oceán a přemýšlím nad tím, jestli to s tím padesátihodinovým pracovním týdnem, kariérou a londýnským stresem vážně trochu nepřeháním. Aspoň teď mám plán. Ve většině Evropy právě tvrdě mrzne a po facebooku se burcují lidé, aby zakoupili nocleženky. Dochází mi, že jestli někdy budu chtít být bezdomovcem, je to mnohem lepší dělat na Tenerifé než v Praze nebo v Londýně.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIQWjpzSkpvazUwyMvWC4mLuKHXw2JiqK5toDFT-U34RM-XaSx3f2aPPOSMTY_Gb06A4qmn1dkqp5fbskEbJObkCelv8Ro3bAyb8OoItzNiiDGKbEHVttyRwObJD_qzEX1IVwADPahaZQ/s1600/ocean+3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIQWjpzSkpvazUwyMvWC4mLuKHXw2JiqK5toDFT-U34RM-XaSx3f2aPPOSMTY_Gb06A4qmn1dkqp5fbskEbJObkCelv8Ro3bAyb8OoItzNiiDGKbEHVttyRwObJD_qzEX1IVwADPahaZQ/s400/ocean+3.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAx5Hw-t7kj4iSs77xNCQRa-qJRGP9ufE_KLOARIm3ej0WsrRmOrlZQxtRmV2VjBcaR7f3UunCinR_r316wOdNFJup2i9v0c6RlAxA-rFRHQCUxXYiXh97uoa9U6wfzh_-j-GfdJAj3nM/s1600/ocean.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAx5Hw-t7kj4iSs77xNCQRa-qJRGP9ufE_KLOARIm3ej0WsrRmOrlZQxtRmV2VjBcaR7f3UunCinR_r316wOdNFJup2i9v0c6RlAxA-rFRHQCUxXYiXh97uoa9U6wfzh_-j-GfdJAj3nM/s400/ocean.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br /></div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-2966064630159945592017-09-13T17:48:00.000-07:002017-09-13T18:05:00.751-07:00Hlava XXII.<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: white;"><span style="background-color: transparent; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Londýn je hostilní prostředí. Většina londýňanů je milá, dává se do řeči. Ptají se mě na jméno, já odpovídám, oni mi nikdy nerozumí, protože Tereza tu není moc obvyklá a ještě jí vyslovují tak, jak se mi to nelíbí. “Tereza, jako vaše premiérka, Theresa May…” opakuji. “Oh, such a cunt. I’m sorry you have to be named the same,” dostane se mi většinou soucitné odpovědi. Jmenovat se tu Tereza je něco jako jmenovat se Adolf. Londýňané jsou milí, ale jejich země ne. Protože je Anglie pořád v EU, tak mi nikdo nemůže zakázat se sem přestěhovat a zač</span><span style="background-color: transparent; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">ít tu pracovat. Můžou mi to ale znepříjemnit tak, že doufají, že se sama seberu a odejdu. Upřímně kdybych sem přijela na blint a neměla dopředu domluvenou práci, tak o tom už tak touhle dobou začnu vážně uvažovat. Jsem tu přibližně týden.</span></span></div>
<span style="color: white;"><span id="docs-internal-guid-187781a0-7dda-893c-ff73-17bad3ec3976" style="font-weight: normal;"><br /></span>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Připadám si jako hlavní hrdina románu, který spojenými silami napsali ve skupině kreativního psaní Franz Kafka, Joseph Heller, Albert Camus a Monty Pythoni. Je to komedie. Alespoň myslím.</span></div>
<span style="color: white;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: white;"><span style="background-color: transparent; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Každý den se snažím vyřídit kus paperworku. Už se mi docela hladce povedlo zaregistrovat do GMC (obdoba České lékařské komory). To vidím jako svůj dosud největší úspěch. Rovněž mám od konce září domluvené bydlení a už teď si tam mohu nechat posílat poštu. To je s výhodou, byť se nejedná o potvrzenou adresu. Potvrzená adresa je taková, ke které vlastníte Proof of Adress. Jako Proof of Adress lze užít mnoho dokumentů. Nejjednodušší je výpis z britského účtu. Na to, abyste si v Británii mohli otevřít účet nepotřebujete mnoho. Stačí pas. A Proof of Adress. Pozornější čten</span><span style="background-color: transparent; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">ář již začíná chápat. Jako Proof of Adress může sloužit také například účet za energie. Na to, abyste mohli platit energie potřebujete tak nějak bankovní účet. A taky místo, kde platíte energie, což naprostá většina hostelů a sdílených bytů není. Zato nájemní smlouva na pokoj od soukromého vlastníka bytu Proof of Adress nepředstavuje. To by totiž bylo moc jednoduché. Zatím mám v záloze dopis na hlavičkovém papíře, kde se HR nemocnice zaručí za to, že u nich budu pracovat. Pokud se ale nezaručí v tomto dopise i za mojí adresu, pak se nebude jednat o Proof of Adress a budu opět na začátku. Zjistím to zítra, až se vrátí z dovolené jediná žena v celé velké nemocnici, která ví, zda se HR může za mojí adresu zaručit. V opačém případě budu muset spoléhat na to, že jako Proof of Adress budu moci použít dopis o vygenerování National Insurance Number, který by mi měl přijít do pouhých čtyř týdnů. </span></span></div>
<span style="color: white;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">National Insurance Number je další věc, bez které se tu nehnete. Ačkoliv všude píší, že ho nepotřebujete proto, abyste mohli začít pracovat, dobrá žena v HR kanceláři mě ubezpečuje o tom, že bez něj nebudu moct nastoupit. Zároveň NIN potřebujete k tomu, abyste si mohli otevřít bankovní účet. Bez NIN tak pravděpodobně nemohu získat Proof of Adress, který po mně chce i paní z HR k nástupu. Do toho můj nastávající šéf deklaruje, jak nevidí problém v tom, abych nastoupila ještě tento týden. Snažím se mu říct, že podle informací z HR by to mohlo trvat několik týdnů. “Vždyť není žádný racionální důvod, proč bys nemohla hned nastoupit,” říká mi. V podstatě s ním souhlasím.</span></div>
<span style="color: white;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Aby vám bylo přiděleno NIN, tak musíte zavolat na telefonní linku (Telefonní linku. Telefonem. Žádný online formulář. Zavolat!), kde vás dvacet minut přepojují na operátora. Do toho hraje hodně dysmorficky změněná vážná hudba. Takový kříženec kakofonie na průměrné berlínské techno party a mým pokusem o to, hrát na housle. Na housle neumím hrát ani trochu. Nakonec se ozve operátor. Musíte vyspellovat přesně své jméno, které se píše hodně jinak, než by Brit odhadl. Vlastním papír, na kterém British Council deklaruje, že mám znalost angličtiny na úrovni C2, ale tohle je na hranici mých možností. O like Ontario. N like Nebrasca… začínám po zkušenostech s komunikací s prodejci letenek. “C like Charlie. H like the second letter in Charlie,”… dochází mi trpělivost. Nakonec dostanu schůzku na pracáku hned na zítřek. Paní se mně tam ptá na naprosto stejné otázky, na které jsem již nadiktovala odpověď do telefonu. V počítači je překopírované nemá. Celá záležitost s telefonem tak slouží jen jako bariéra pro cizince.</span><br />
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Sedím v hostelu a čekám na zítřek, abych si mohla dojít zažádat o NIN. Všechno mi leze na nervy. Vzpomínám na psychologické experimenty z 80tých let. V 80tých letech muselo být s lidmi něco hodně v nepořádku, protože to, co prováděli bylo fakt hodně úchylný. Třeba vzali psa a pouštěli mu do podlahy jeho klece elektrický šoky. V kleci bylo tlačítko, který když zmáčknul, tak šoky přestaly. Pes se brzy naučil mačkat tlačítko a vyhnout se tak utrpení. Druhý krok byl nechat mu v kleci tlačítko, které ovšem přestalo vypínat pouštěné šoky. Ve třetím kroku tlačítko opět fungovalo, ale pes se ho již ani nesnažil mačkat a místo toho šoky snášel bez nejmenší snahy změnit svojí nezáviděníhodnou situaci. Ležím v hostelové posteli a přemýšlím nad příznaky deprese. Jedním z nich je neschopnost donutit se k osobní hygieně. Dochází mi, že jsem si už dva dny nevyčistila zuby a nedala si sprchu. Ihned po tomto zjištění odcházím do koupelny.</span></div>
<span style="color: white;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Prohlížím se v zrcadle. Na těle mám spoustu červených teček. Sice pořád nemám Proof of Adress nebo NIN, ale zato jsem chytla štěnice.</span></div>
<span style="color: white;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Mojí finanční situaci lze i přes veškerý eufemismus označit jako za nejistou. Na jednu stranu píšu noviny, na stranu druhou jsem tuhle nechala pětadvacet tisíc na sociálce za zálohy a hlavně penále, protože se ukázalo, že dle nového zákona musíte při určitém příjmu platit zálohy i za vedlejší činnost. Rozbil se mi laptop a tak jsem si musela koupit nový. Nečekaných výdajů bylo hned několik za sebou. Najednou se stěhuju do jednoho z nejdražších měst na světě a potřebuju kapitál. Na první nájem. Na kauci. Na to, než dostanu první výplatu. Místo toho se mi rozbije mobil.</span><br />
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Na účtě mám stanovený limit na platbu kartou u obchodníků. Dá se změnit jen za pomocí zadání kódu, který vám přijde na mobil. Bez mobilu si tak nejde koupit mobil. Už jsem z těch smyček číslo XXII. unavená. </span></div>
<span style="color: white;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Potřebuju mobil se dvěma SIM kartama, jednou britskou a jednou českou. Jdu tak do velkého obchodního řetězce s telefony a ptám se, co mi mohou nabídnout. Nemohou mi nabídnout vůbec nic. Ukazuje se, že duální SIM je v Británii nelegální prodávat, dá se koupit jenom online nebo second-hand. Konsternovaně na prodavače hledím, Čekám už leccos, ale tohle ne. Prodavač mi na to povídá: “Víte, ona duální SIM je nelegální ve všech evropských státech, to byste musela někam do Asie.” “Hm,” odpovídám.</span></div>
<span style="color: white;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">V second-hand elektronickém shopu kupuju mobil. Přestává fungovat ještě ten večer.</span></div>
<span style="color: white;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Kdykoliv mě zklame další britský úředník, kupuji si malou lahvičku Shirazu.</span></div>
<span style="color: white;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 11pt; font-style: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Začínám se uchylovat k alkoholismu.</span></div>
<span style="color: white;"><span style="color: white;"><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
</span>
</span>
<span style="color: white;"><br /></span>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-70748166635749198822017-09-13T17:46:00.003-07:002017-09-13T17:46:39.625-07:00Na sucho!<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px;">
Sedím v metru a věnuji se své oblíbené činnosti. Pozoruji lidi kolem. Jsou pozoruhodně sušší. A teď nemluvím o pověstném britském humoru. Ze mně odkapává déšť co na mně napadal cestou na stanici. Přemýšlím, jak to ti lidé dělají. Nevidím žádné složené deštníky, žádné kapuce nebo pláštěnky. Asi adaptace. Vzhledem k tomu, že slušná část se jich narodila v úplně jiném klimatu, tak pravděpodobně negenetická. To mi dává naději, že pode mnou časem taky nebude loužička. Nestálý obyv<span class="text_exposed_show" style="display: inline; font-family: inherit;">atel Londýna se pozná nejenom podle toho, že je mokrý, ale taky proto, že chodí v protisměru. To se má tak. Když se řídí na druhý straně, tak se na druhý straně i chodí. To, jak vás už učitelka ve školce učila, že na eskalátoru se vpravo stojí a vlevo chodí, to vás teď zrazuje. Metro přijíždí z druhého konce tunelu, než byste ho čekali. Aspoň že hodiny jdou po směru hodinových ručiček. Od Britů by mě nepřekvapilo ani to. Jdu se nechat zaregistrovat do britské lékařské komory. Na záchodě se nejdřív suším pod sušákem. Přece nebudu mít na fotce v databázi mokrý vlasy.</span></div>
<div class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1d2129; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">
<div style="font-family: inherit; margin-bottom: 6px;">
Slyšela jsem, že je teď v módě, když se pražští intelektuálové převlíkají za prostý lid a píší o tom po internetu. Nerada bych zůstala pozadu. Žiju v nejlevnějším hostelu v Londýně, stojí šest Liber za noc. Pokoj sdílím s jednadvaceti spolubydlícími a do jedné do rána mi za papírovou zdí hraje popová muzika z baru. Ráno rychle típu budík, abych nikoho nevzbudila. Rozhlídnu se, ale není moc koho. Pokoj je skoro prázdný. Všichni už vstali a šli do práce. Taková Barcelona naruby. V Barceloně by byl pokoj taky prázdný, ale jen proto, že se ještě paří, pije sangrie a do postele se dostanete, až když je slunce vysoko nad hlavou. Poznávám svět lidí, co dělají mizerně placenou práci v Londýně. V levných hostelech je jich víc než turistů. Hostely se tomu snaží bránit tak, že mají maximální dobu pobytu čtyři týdny. Potom tam i půl roku nemůžete. Musíte se tak co chvíli přestěhovat. Na druhou stranu jim to asi vlastně taky vyhovuje. Holka na recepci se diví, že tam chci spát jen dvě noci. Hostelů je i tak v Londýně tolik, že se to nějak dá. Důležitý je udělat si ze spodní postele na palandě svůj pokojíček. Rozvěsit si tam kapsáře z Ikey. Dát si tam prostěradlo místo závěsu. A pořídit si špunty do uší. Nevím, kdy se mi podaří nastoupit do práce. Může to trvat dva dny a můžou to být dva měsíce. Přemýšlím, co budu dělat, když se to přikloní spíš k té druhé variantě. Možnost je samozřejmě jet do Prahy. To je ale trochu srabácký. Místo toho bych si mohla najít práci za barem, v kavárně nebo za pokladnou a žít další tři týdny a pět dní v hostelu na Seven Sisters, než se přesunu do hostelu v Tottenhamu. Když to zvládla Saša Uhlová, nevidím důvod, proč bych to nemohla zvládnout i já.</div>
</div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-89657992919240201172016-01-02T07:56:00.001-08:002016-01-02T15:23:20.510-08:00Postavíme sněhuláka!<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
Několik posledních dní jsem strávila v Meridě, hlavním
městě Yucatánu. Dopřála jsem si tak menší pauzu před tím, než se vydám z komfortní
bubliny turisticky vděčného Mexika do dobrodružnějších zemí Mezoameriky. Vstávala
jsem pozdě a pak jsem celé odpoledne popíjela kafe nebo pivo na stinném dvorku
s palmama. Hostel byl v příjemné, chladné budově snad někdy ze začátku
dvacátého století. Místnosti od sebe oddělovala zeď, která ale dosahovala
jenom asi do dvou třetin výšky domu, pod stropem se tak otvíral velký spojený
prostor. Strop byl vysoko i na poměry někoho, kdo vyrostl na pražských
Vinohradech. Koloniálnímu dojmu pomáhala okna, která sahala až k zemi
a dala se otevřít, aby dovnitř proudil příjemný vánek. Fasáda byla natřená,
stejně jako u všech domů okolo, pestrýma barvama. Každý den jsem si došla na
velké tržiště, kde jsem nakoupila čerstvou zeleninu a ovoce. Avokáda, co se
prodávají po kilech. Žlutý manga, takový ty zralý, sladký, co dostanete jen v zemích, kde se pěstují. Svěže zelený salát a ředkvičky, co
pálí na jazyku stejně, jako pálívaly, když jsem byla malá. V Čechách
už ředkvičky nikdy nepálí. U stánku jsem si koupila čerstvě vylisovaný grepový
džus. A na rybím trhu si dala taco s krevetama. Vůbec se mi nechce tohle
vyklidnění opouštět. Ale už jsem tu dlouho a kdybych zůstala ještě dýl, tak se
nikam nedostanu. Nic naplat, balím cirkus, je čas vyrazit. Je prvního ledna
2016 a rozhodla jsem se, že uzrál čas nechat Mexiko za sebou a vzít to přes
Belize do Guatemaly. Na hranici dojedu nočním autobusem a pak se uvidí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbOKGCp8ulU6andmEjvMRDJDYJKk8XcHcCUX0DITZM3jyIzC0qF-_radUIIThp2RHMP7cAclyw5-D1AqoD036Irpq6Zags2ukAZpHfuQbxn4gtxmfrpJuvwpI9DSmX1S1SRB2XJuMvfJI/s1600/DSCN9245.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbOKGCp8ulU6andmEjvMRDJDYJKk8XcHcCUX0DITZM3jyIzC0qF-_radUIIThp2RHMP7cAclyw5-D1AqoD036Irpq6Zags2ukAZpHfuQbxn4gtxmfrpJuvwpI9DSmX1S1SRB2XJuMvfJI/s400/DSCN9245.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Z Meridy se dá sjet autobusem do rybářského městečka Celestunu. Žijí tam divocí pelikáni a plameňáci.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHpiarPXRz-v_M1uNZb5UlpdtT-KeYy4QdBPgCQYGW4N518ER-fX8hnF2FW8AvyWRgkapEgusfBEQjQgb_rYmg2HCKmRd9CH9jKY1NVsc7Gn5h60hPkz___alvU67jSi42241VmAVWI6k/s1600/DSCN9232.JPG" imageanchor="1"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHpiarPXRz-v_M1uNZb5UlpdtT-KeYy4QdBPgCQYGW4N518ER-fX8hnF2FW8AvyWRgkapEgusfBEQjQgb_rYmg2HCKmRd9CH9jKY1NVsc7Gn5h60hPkz___alvU67jSi42241VmAVWI6k/s400/DSCN9232.JPG" width="400" /></a></td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
Na autobusáku čekám na nejbližší spoj asi 4 hodiny. Věnuji
se svému oblíbenému koníčku. Moje máma říká, že jsme tak silní, jak silná je
naše baterka. Sama je novinářka a píše na laptopu i během čekání na metro. Hledám zásuvku, abych u ní mohla rozbít základní tábor. Objevné
expedice hledali v podobném případě vodní proud, já hledám proud
elektrický. Jedna vhodná je přímo pod řvoucí televizí a reprákem s opakujícím
se hlášením ve španělštině. Nelíbí se mi. Pokračuji v průzkumu. Mám s ním
rozsáhlé zkušenosti z letiští. I kdyby na ní měla být jenom jedna jediná zásuvka, pak jí
najdu. I za cenu vypojení nápojového automatu. Hledám dráty a vydávám se podle
jejich délky, dokud nedojdu ke zdroji. Úplně jako ti dobrodruzi, pátrající po
prameni. Heuréka. Našla jsem moc pěknou prodlužku, do který je zapojený obří,
několikamertový nafukovací sněhulák. Dvě místa jsou volná. Problém je, že musím
používat redukci pro mexický konektor. Někdy je tak problém se s dalším přístrojem
porovnat. Vytahuji sněhuláka ze zdi. Empiricky jsem tak potvrdila, že je
elektřina nutná nejenom proto, aby pěkně svátečně svítil, ale zejména proto,
aby zůstal nafouknutý. Kompresor přestává vrčet. Nevěřili byste, jak rychle
kolabuje. Celá veselá postava s kloboukem a mrkví místo nosu se vrávoravě
předklání, jako kdyby to včera poněkud přehnala s novoročními oslavami.
Jeho cerebellární funkce je přinejmenším diskutabilní. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyURA-NONyB2pwrLrJUl_qHQ2So6YeWO8M1hPjbsrHGxfnegNxe-cy3kRy6rJ87e94ph9KqLZRIb-5tXhcilaVfyN1i57REmXGgdDsUaBnEQPx7USRpiXFPCrxSexYr-O2TrcYL58pjtc/s1600/DSCN9261.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyURA-NONyB2pwrLrJUl_qHQ2So6YeWO8M1hPjbsrHGxfnegNxe-cy3kRy6rJ87e94ph9KqLZRIb-5tXhcilaVfyN1i57REmXGgdDsUaBnEQPx7USRpiXFPCrxSexYr-O2TrcYL58pjtc/s400/DSCN9261.JPG" width="300" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Rychle přehazuji zásuvku
do jiné zdířky, kompresor naskakuje, sněhulák se opět staví na svou spodní
kouli. Pak připojuji laptop. Bohužel má nějak volný kontakt s redukcí a
tak je potřeba si s tím trochu hrát, najít tu správnou pozici, kdy začne
nabíjení fungovat. A to je přesně ta činnost, která narušuje kontakt mezi
prodlužkou a sněhulákem. Kolem něj si hrají děti. Mám trochu strach, aby se na
ně nezbortil a třeba je nezavalil. Kontroluju jeho tíhu, ale je to v podstatě
jen plátýnko, masu tvoří jen vzduch. Zoufale se snažím najít pozici, kdy bude
sněhulák stát a notebook se bude dobíjet. Třímetrový sněhulák předvádí
divoký vrávoravý tanec. Mám pozornost celé čekací haly. Konečně! Sedám si na
deku hnusňačku a dělám to, co dělám nejlépe. Kempím při čekání na dopravní
prostředek. Po několika hodinách to balím a chci jít k autobusu. Jenže se
stalo to, co se stane koneckonců vždycky. Ze všech mých kabelů, sluchátek, nabíječek
a spojovaček se udělal jeden velký chumel. Takovej ten uzel, co nejde rozmotat
a nerozumíte tomu, jak může vznikat tak rychle. No a tenhle uzel do sebe zavzal
navíc ještě prodlužku s kabelem od sněhuláka. Gorlický uzel. Vypojuju
sněhuláka, abych ho mohla vymotat, ten jde samozřejmě hned k zemi. Celý
proces začíná na novo. Sněhuláka každou chvíli na moment připojím a dofouknu,
stejně na sobě cítím pohled několika desítek očí. Nakonec se mi to povede. A
sněhulák stojí, zubí se a vysmívá se mé snaze. Potvora jedna plastová! Jsme jen tak silní, jak silná je naše
baterka... A jak silný je náš kompresor.<o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-67368065690424142492015-12-26T22:56:00.002-08:002015-12-26T22:57:26.889-08:00Všední den<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: #f3f3f3; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Stálou adresu nemám už přinejmenším dva roky. Déle, když nepočítám bydlení na Erasmu. Místo toho si pronajímám postel podle toho, kde se zrovna geograficky nacházím. Všední dny nevedu. Nudí mě. Zuby nehty se bráním přijetí standardního rytmu pracovního týdne. 5-2-5-2-5-2… Od devíti do pěti. Od devíti k pěti. </span></div>
<span style="color: #f3f3f3;"><b id="docs-internal-guid-7461cfe2-e211-18ce-3007-6847d245b86d" style="font-weight: normal;"><br /></b>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: #f3f3f3; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Místo toho vám popíšu, jak vypadal můj dnešní den. Předem upozorňuji, že se nebude konat žádná zásadní pointa, bude to poněkud rozvleklý a pravděpodobně to nebude pro čtenáře tak zábavný, jako pro aktéra, tedy mně. Nebudu vám tak vyčítat, když odpadnete. Ale byl to den, který byl přesně takový, jaké je chci mít. A vlastně mi nepřijde špatně tu vedle anekdotálních cestovatelských historek přiblížit i to, jak vypadá moje běžné modus operandi. Kdybych teda vedla něco, jako běžné.</span></div>
<span style="color: #f3f3f3;"><b style="font-weight: normal;"><br /></b>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: #f3f3f3; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Ráno jsem vstala až těsně před devátou. Dala jsem si kafe a vyšla na valladolidskou ulici. Slunce už pořádně pálilo, tak jsem si mázla tváře krémem. U pouličního stánku jsem koupila tři tacos, s kuřetem, salsou verde a cibulí. Mohla bych se po nich utlouct. Vozík má na jedné straně pracovní plochu, na druhé, oddělené plexisklem, se jí. Pozorovala jsem cvrkot kolem a snažila se sníst taco tak, aby ho většina neskončila na tričku. Takhle ve stoje je to větší výzva, než by jeden řekl. Následně jsem pokračovala až k nejbližší cenote. Cenote jsou krasová jezírka, kterých je po Yucatánu všude plno. Některá jsou otevřená, jiná vypadají spíš jako jeskyně. Z okrajů se do nich spouští dlouhé kořeny stromů, které tak získávají vláhu. Voda je čistá, tmavě modrá a plavou v ní černé ryby. Plaváním v cenote jsem nahradila ranní sprchu. Ono se tu stejně nemá moc smysl sprchovat, jak mi vysvětlila majitelka jednoho hostelu. V tomhle počasí je to tak do deseti minut vlastně úplně jedno, protože jste zase znova ulepení od potu. Na mokré plavky natahuju oblečení, protože se není kde v soukromí převléci. Jdu přes město zpátky do hostelu a zlobí mě, že mi uschly vlasy dřív než kalhoty, takže to teď už nevypadá, že jsem plavala, ale že jsem se prostě počůrala. </span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: #f3f3f3; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjaGvG5iENgdTOQNPBaxvm_EknEel3ogBo0qTbBc-YVKdfq-plBY4WT9BNd_w8NOOmE1MRPu2Sb01hgm3IDBNZLok5DBullqYEVJ0ElF-DFJfceViRE_gmWuyT822_BV-04NwsrTZS28k/s1600/DSCN9083.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjaGvG5iENgdTOQNPBaxvm_EknEel3ogBo0qTbBc-YVKdfq-plBY4WT9BNd_w8NOOmE1MRPu2Sb01hgm3IDBNZLok5DBullqYEVJ0ElF-DFJfceViRE_gmWuyT822_BV-04NwsrTZS28k/s400/DSCN9083.JPG" width="300" /></span></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: #f3f3f3; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhL59W6Ox6qE2iVIQtQ088zPtWTnUu4jjcb5NqcoBKEE4qn810D4aoA6-X6LxcvT86SfGtV3hls3Z9CVK5AaefvcpJOPM_JPifmw0Hby1WVEuQnD96KphVMCseq2dIGMG94Wu-6t_rRSSg/s1600/DSCN9080.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhL59W6Ox6qE2iVIQtQ088zPtWTnUu4jjcb5NqcoBKEE4qn810D4aoA6-X6LxcvT86SfGtV3hls3Z9CVK5AaefvcpJOPM_JPifmw0Hby1WVEuQnD96KphVMCseq2dIGMG94Wu-6t_rRSSg/s400/DSCN9080.JPG" width="300" /></span></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: #f3f3f3; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">V hostelu sbalím svou krosnu, které říkám familierně cirkus, a ještě se vybíhám podívat na španělský klášter z 16. století. Baví mě, jak jsou tu všechny koloniální sakrální stavby opevněné, kamenné, bytelné. Vevnitř nacházím obří barokní oltář, dochovalé španělské střelné zbraně a hlubokou studnu. Kromě toho v klášterní zahradě pobíhají krocani. Nikdy jsem si vlastně nevšimla, jak moc zábavný zvíře je takový krocan. Od zobáku jim visí takový blemcátko, mají disproporčně malou hlavu a vydávají hudravé zvuky. Počítám, že ten krocan o mně smýšlí podobně. V hostelu si házím na záda cirkus a vyrážím hledat mikrobus, collectivo, který mě odveze na ruiny Ek Balam. V mayštině to znamená něco jako černý jaguár, nebo taky hvězdný jaguár. Najít takové collectivo ale není jen tak. Všichni vás totiž informují, že collectiva už takhle odpoledne nejezdí a musíte si vzít taxíka. Dostávám se do spínu. Taxíka nechci, pro mně samotnou by to vyšlo moc draho. Sedám si na batoh a tvářím se pasivně agresivně na sbíhající se taxikáře. Splín zaháním zmrzlinou. Ještě než jí stihnu dojíst, problém se vyřeší sám, jak to tak během cestování bývá. U krajnice staví moc pěkné collectivo, řidič mě bere dovnitř a odváží mě na Ek Balam. “To teda za to vstupný nestojí,” říkám si, když míjím dvě na mayský ruiny spíš průměrné stavby.</span></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipT2a373g1MxPyW88m6SCWg7swcomDu6zz6HjFIQqarWrd-QuunbSR0zDxY95LgzfrWxU77LsRrPnm5eONMGeH0Y31lJb226ObdkAvzSXt9nU711GsFMppsWbWJinQ1xm1dr7cteBDrM4/s1600/DSCN9090.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipT2a373g1MxPyW88m6SCWg7swcomDu6zz6HjFIQqarWrd-QuunbSR0zDxY95LgzfrWxU77LsRrPnm5eONMGeH0Y31lJb226ObdkAvzSXt9nU711GsFMppsWbWJinQ1xm1dr7cteBDrM4/s400/DSCN9090.JPG" width="300" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="color: #f3f3f3;">Hlavní loď kláštera ve Valladolidu</span></td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhelY97eUHrpC4lbzEV1-4wBwSv4CDqrXVrbxlsKOh0r60wgkp5iLBu55l-OEXlJdspZx0DmcouYdmUl5nbqM-Me4q6tKWUq0AuUhpDZlDYfQRnXM0AhHtbGDBlhqj2qpv5grGr7R_dnWc/s1600/DSCN9094.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhelY97eUHrpC4lbzEV1-4wBwSv4CDqrXVrbxlsKOh0r60wgkp5iLBu55l-OEXlJdspZx0DmcouYdmUl5nbqM-Me4q6tKWUq0AuUhpDZlDYfQRnXM0AhHtbGDBlhqj2qpv5grGr7R_dnWc/s400/DSCN9094.JPG" width="300" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="color: #f3f3f3;">klášter ve Valladolidu</span></td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigT9-Kv-7E4iidttBmJQ6ExWgITd2dWLIEWF2xYyifFQ-Zf_d9Yi08XAAvdva-b8KXHngu8htUNE4P3P3VENA-D8mxnoUUoBaB2Yuup8sCS-aWTYHYjqXEps48OmqYJpXazf5d2H0398I/s1600/DSCN9093.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigT9-Kv-7E4iidttBmJQ6ExWgITd2dWLIEWF2xYyifFQ-Zf_d9Yi08XAAvdva-b8KXHngu8htUNE4P3P3VENA-D8mxnoUUoBaB2Yuup8sCS-aWTYHYjqXEps48OmqYJpXazf5d2H0398I/s400/DSCN9093.JPG" width="300" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="color: #f3f3f3;">Modlitební stolek může být evidentně i na podstavci pod šicí stroj</span></td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgp1k3puMIC90be2ObwmC5qqMBw9QS-mdIW0BEXGWBQeHJtHJpiUbiKXJCAk6OgVQaEZ15zF0eTajFPfYkIxNV1jMhbzTmFTBVOGNYqTcj0uBgI02JbUIThdEvTPi52fbpJihKhYfzNQLo/s1600/DSCN9098.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgp1k3puMIC90be2ObwmC5qqMBw9QS-mdIW0BEXGWBQeHJtHJpiUbiKXJCAk6OgVQaEZ15zF0eTajFPfYkIxNV1jMhbzTmFTBVOGNYqTcj0uBgI02JbUIThdEvTPi52fbpJihKhYfzNQLo/s400/DSCN9098.JPG" width="400" /></span></a></div>
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdKNiMJCyjZ0vyYk__ZssTjJD38M3RKk5Y-VdgVo92PskFkP_dPO8p_zDmeaLu9xm3ZpNOB1j4OzsQeCa87jh4T8G0gdBwd45yBW2AEh09l_xqnBrrct1OIOhw6m2eU95qrF5beoYP0oo/s1600/DSCN9100.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdKNiMJCyjZ0vyYk__ZssTjJD38M3RKk5Y-VdgVo92PskFkP_dPO8p_zDmeaLu9xm3ZpNOB1j4OzsQeCa87jh4T8G0gdBwd45yBW2AEh09l_xqnBrrct1OIOhw6m2eU95qrF5beoYP0oo/s400/DSCN9100.JPG" width="400" /></span></a></div>
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe3bOwApY1HDkVnLXUi-ErHsZEM0xpy_cyEP2Q-ZskjRsW2QyJeSFVyJpp8TbogwccIFJFWlR8SMgDE4_7T2z7mKb0tkA7e5oESPVAaDt9fPnfVz8f6bzU_MZcGBBH6uvR1Gi0_8_POiQ/s1600/DSCN9110.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe3bOwApY1HDkVnLXUi-ErHsZEM0xpy_cyEP2Q-ZskjRsW2QyJeSFVyJpp8TbogwccIFJFWlR8SMgDE4_7T2z7mKb0tkA7e5oESPVAaDt9fPnfVz8f6bzU_MZcGBBH6uvR1Gi0_8_POiQ/s400/DSCN9110.JPG" width="400" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="color: #f3f3f3;">klášter ve Valladolidu připomíná spíš pevnost</span></td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRXX-w4rA01Q9soN6iS99NKcha2dbE5juAb3dAXI2SAdx8ypbuYNf1PY2ixKkP4qaXqYpI2QS5P2hKsnKVQ0mq7AM_8hkMT68nucqDqJgnWuH9MmnNLCvlOUQZw6BREZ5bpwFKfaJOpN0/s1600/DSCN9112.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRXX-w4rA01Q9soN6iS99NKcha2dbE5juAb3dAXI2SAdx8ypbuYNf1PY2ixKkP4qaXqYpI2QS5P2hKsnKVQ0mq7AM_8hkMT68nucqDqJgnWuH9MmnNLCvlOUQZw6BREZ5bpwFKfaJOpN0/s400/DSCN9112.JPG" width="400" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="color: #f3f3f3;">Vánoční stromeček může vypadat různě</span></td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_xhkA_-tWExeJIjAWNerXLTtjr_GCnlsY2fpOfO0XmtbGybjozFsvHlYo7No3MmUln-MWI7CszQpwXUz1IkO_N3wfSEIdsRz364X4bbP5PAAXCFyUCUXGDmzABAd_KYWdD2eCi8KAPjw/s1600/DSCN9121.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_xhkA_-tWExeJIjAWNerXLTtjr_GCnlsY2fpOfO0XmtbGybjozFsvHlYo7No3MmUln-MWI7CszQpwXUz1IkO_N3wfSEIdsRz364X4bbP5PAAXCFyUCUXGDmzABAd_KYWdD2eCi8KAPjw/s400/DSCN9121.JPG" width="400" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="color: #f3f3f3;">Nejenom já mám cirkus!</span></td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: #f3f3f3; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Najednou zajdu za stromy a otevře se přede mnou obří akropole. Na vrchol vedou příkré, úzké schody. Na prostředním odpočívadle nacházím dokonale zachovalé vstupy do chrámu nebo co, zdobené sochami lidí, bohů, zvířat. A pak dojdu na vrchol a všude kolem mně, do 360 stupňů, není vidět nic jiného, než zelený les. Jediné, co z něj kouká, jsou vrcholky těch dvou ruin, co mě prve tak zklamaly. Jiný svět, jiná planeta. Překvapuje mě, že není vidět moře. Sedím nahoře dost dlouho, protože je to tam prostě dobrý. Tak dlouho, že bere za své plán dneska dojet do Meridy. Místo toho si skočím ještě k jedné cenote, co je hned vedle Ek Balam. Během jednoho dne tak navštěvuji hned dvě místa, co by se mohly směle zařadit do první desítky nejkrásnějších sladkovodních koupaček, co jsem dosud navštívila. Škoda jenom, že je tam tolik lidí.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: #f3f3f3; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_nMmxlNMobHCSz78wfqozoLjoYIl-mhtXhHpDhXadO48ibR-czKNHi7qF_cdqfbMLqlcLYfxSVd-zIpzVhx6IOtzGDwzVFEYfJtV_wRaSilLigGqfv-C3fLhMdFfOC_i0T-rukxpx3jE/s1600/DSCN9123.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_nMmxlNMobHCSz78wfqozoLjoYIl-mhtXhHpDhXadO48ibR-czKNHi7qF_cdqfbMLqlcLYfxSVd-zIpzVhx6IOtzGDwzVFEYfJtV_wRaSilLigGqfv-C3fLhMdFfOC_i0T-rukxpx3jE/s400/DSCN9123.JPG" width="400" /></span></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-ONnjhEIpYKirNTnBfq9fPv43XztKosA5ZnuxEj6z_bTR3d564hgxiykTHjYae3sBbnkxP-rnCxMU8a7uockNh9l4k9mUmbkwnsGS6LCc8uHcbfs2DF6vSQL3Zir7uAaJYPLiehTCutU/s1600/DSCN9131.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-ONnjhEIpYKirNTnBfq9fPv43XztKosA5ZnuxEj6z_bTR3d564hgxiykTHjYae3sBbnkxP-rnCxMU8a7uockNh9l4k9mUmbkwnsGS6LCc8uHcbfs2DF6vSQL3Zir7uAaJYPLiehTCutU/s400/DSCN9131.JPG" width="400" /></span></a></div>
<span style="color: #f3f3f3;"><b style="font-weight: normal;"><br /></b>
</span><br />
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6wKtbkzrdurSa5KEaBifqqTSlgmNIqRsYmn-p-GWh-w-jC_ho6Ya_mUp8AJ6wlfkz__3k97gbViQI6IgcX1feM3rNdRH95JRcm2wbp2n66dNVcZCIyQLANTIbRGDrMekooowcHLo2jYs/s1600/DSCN9127.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6wKtbkzrdurSa5KEaBifqqTSlgmNIqRsYmn-p-GWh-w-jC_ho6Ya_mUp8AJ6wlfkz__3k97gbViQI6IgcX1feM3rNdRH95JRcm2wbp2n66dNVcZCIyQLANTIbRGDrMekooowcHLo2jYs/s400/DSCN9127.JPG" width="400" /></span></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: #f3f3f3; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg48P_MZPJb9qyh6yZkyQ-ChKKrtFCBvaIO8Py5WJ-2C3VbfSTFW6w8eRQxPUsXxwrB50Nq9_iZ9KEFLkqjH5WKjxQUNcLYhVRQLELYRspsOCrofNfKP5gBDLE1-rCrX7sDEMoLyH_zMJ4/s1600/DSCN9138.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg48P_MZPJb9qyh6yZkyQ-ChKKrtFCBvaIO8Py5WJ-2C3VbfSTFW6w8eRQxPUsXxwrB50Nq9_iZ9KEFLkqjH5WKjxQUNcLYhVRQLELYRspsOCrofNfKP5gBDLE1-rCrX7sDEMoLyH_zMJ4/s400/DSCN9138.JPG" width="400" /></span></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiP40hCTjtsr6TUD9nF198zmMDHwbHHevF6jHY6yKnDArdl4M8kH28JHnYc7uQs1F7gnJbqnG1jOpjdSteaaytpm53lXkcHRKattjV5VET52ZwNd3egiQGONsaO5vBTP_CUvIYgWwLHiI4/s1600/DSCN9147.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiP40hCTjtsr6TUD9nF198zmMDHwbHHevF6jHY6yKnDArdl4M8kH28JHnYc7uQs1F7gnJbqnG1jOpjdSteaaytpm53lXkcHRKattjV5VET52ZwNd3egiQGONsaO5vBTP_CUvIYgWwLHiI4/s400/DSCN9147.JPG" width="400" /></span></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi75PhppdoqbqI6gGDKHw5kEULP1MxMbnJqkwjt5YoK_Ry33jWuzO4996zc4VI4GJaPshiwI_oWtqtHthXusHYSWb7aj9QpQ5yQpNHkjSt-p8QgztIx7rhttiDD0w9QMJBpq5lAlOkCb6I/s1600/DSCN9149.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi75PhppdoqbqI6gGDKHw5kEULP1MxMbnJqkwjt5YoK_Ry33jWuzO4996zc4VI4GJaPshiwI_oWtqtHthXusHYSWb7aj9QpQ5yQpNHkjSt-p8QgztIx7rhttiDD0w9QMJBpq5lAlOkCb6I/s400/DSCN9149.JPG" width="400" /></span></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir1yfj0JAtOjLlLSgYDgyo5gIPuTCBr6CVsJyidnxQb8un4FVBpkoOKc0NTOFCNwZ3zyciIXr16TgR45j0g4ZmkPqROMzrED1hlvWULuW-UPWupnVxcmjGrz51JQMXoWjihuVVesDk7uc/s1600/DSCN9155.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir1yfj0JAtOjLlLSgYDgyo5gIPuTCBr6CVsJyidnxQb8un4FVBpkoOKc0NTOFCNwZ3zyciIXr16TgR45j0g4ZmkPqROMzrED1hlvWULuW-UPWupnVxcmjGrz51JQMXoWjihuVVesDk7uc/s400/DSCN9155.JPG" width="400" /></span></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKFK1yUtOPZxvm2n29jXUaKiWr2qPa9wayFLEbGdXu682oegRlLqIsGMWAefX6F98T-kWLoR-ASqw5qKbJpSiDp3ocRmvEve3P54kUZSf944-wAkCC_2kwj7gQ5h0p-nTZ8bTl5nsOOlQ/s1600/DSCN9170.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKFK1yUtOPZxvm2n29jXUaKiWr2qPa9wayFLEbGdXu682oegRlLqIsGMWAefX6F98T-kWLoR-ASqw5qKbJpSiDp3ocRmvEve3P54kUZSf944-wAkCC_2kwj7gQ5h0p-nTZ8bTl5nsOOlQ/s400/DSCN9170.JPG" width="400" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="color: #f3f3f3;">Nad světem</span></td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNpn4Drp6MwJIJReBQyaNcV2JabGHcSdLv9nSlZMoePqLQBkuiLCQx1TMFQGRIlApnlKshbOOMwXHoyfT5KT5GrVHtVb3fYxP5XfNbc9BJ0U2_RLysBGNimGWPefcjFy65Q4if8c_8eUo/s1600/DSCN9185.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNpn4Drp6MwJIJReBQyaNcV2JabGHcSdLv9nSlZMoePqLQBkuiLCQx1TMFQGRIlApnlKshbOOMwXHoyfT5KT5GrVHtVb3fYxP5XfNbc9BJ0U2_RLysBGNimGWPefcjFy65Q4if8c_8eUo/s400/DSCN9185.JPG" width="300" /></span></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: #f3f3f3;"><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Slunce už sestupovalo docela nízko k obzoru a byl</span><span style="font-family: Arial; font-size: 14.6667px; line-height: 1.38; white-space: pre-wrap;">o tak potřeba do toho šlápnout. Chci pokračovat do městečka Tizimin, měla by tam být další dost dobrá kostelopevnost. Collectiva ale zase nikde. Rozhodnu se jít pěšky k nejbližší velké křižovatce a cestou třeba něco stopnout. Najednou za sebou slyším motorku. Motorka zastavuje hned vedle mně a na ní sedí kluk oblečený v tradičním mayském oblečení. Přes den se fotí s turisty. Teď mi říká, ať si naskočím. Chvíli zpochybňuji svou schopnost porovnat se na motorce i s cirkusem, ale pak si vzpomenu na Afriku a přehazuju nohu přes sedadlo. Je to zase bizár. Svištím si to tak na motorce s krosnou a mayským válečníkem. Proč ne. Ale neříkejte mi, že tam nahoře není Bůh, který to celý režíruje. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: #f3f3f3; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; line-height: 1.38; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipmUaJjA9SdY-dsIT33sMj7Aa-SIqDklis6L239TP5S5jgoRjOXYiL-vKxEVWYX4Ush9zvgmfUdIQbRTxyrrIPu_KPZ52UeHSggIuwoiI1zljyR1X_BN2JO30VcR7rb6pia5OSVWzvFcc/s1600/DSCN9186.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipmUaJjA9SdY-dsIT33sMj7Aa-SIqDklis6L239TP5S5jgoRjOXYiL-vKxEVWYX4Ush9zvgmfUdIQbRTxyrrIPu_KPZ52UeHSggIuwoiI1zljyR1X_BN2JO30VcR7rb6pia5OSVWzvFcc/s400/DSCN9186.JPG" width="300" /></span></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6Sh1k6_o0dWy10Ic-tDc8tj5RYYnteq5XyeyxaDDlEAfbNWRjWcInelnyhivHAxXngw3Xqrix27xwIITmpR33lCguVFqavkVpD1m3ODye5pjvW-weShgVosXje2oZtoKMX8ce7-eYjhQ/s1600/DSCN9194.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: #f3f3f3;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6Sh1k6_o0dWy10Ic-tDc8tj5RYYnteq5XyeyxaDDlEAfbNWRjWcInelnyhivHAxXngw3Xqrix27xwIITmpR33lCguVFqavkVpD1m3ODye5pjvW-weShgVosXje2oZtoKMX8ce7-eYjhQ/s400/DSCN9194.JPG" width="300" /></span></a></div>
<span style="color: #f3f3f3;"><br /></span>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: #f3f3f3; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Na křižovatce se loučíme a já přemýším, co dál. Asi budu muset stopovat, collectiva už se moc netváří. A zůstat tu sama přes noc na křižovatce nebude o moc bezpečnější. Do kapsy si dávám protimalarický repelent. Z toho, jak se mi jednou dostal do očí vím, že to je chemická zbraň hromadného ničení. Lepší než pepřák. Výstřih si zahaluju do plážového šátku. Ještě než to ale stihnu udělat, už vedle mě zastavuje desperadobus. Dveře od zavazadlového prostoru otevírá ještě za jízdy a jak brzí, tak se mu práší od kol. Je to scéna jak z Harryho Pottera, prostě pro mně přijel záchranný autobus, co se ukáže, když někdo potřebuje pomoct. Dost bych se divila, kdyby řidič nebyl Stan Silnička. Dovezl mě až do Tiziminu, ve kterém ale jak se ukázalo není pořádný hostel. Koukla jsem se tak na pokraji tmy na ten kostel (za to ten výlet stál) a chytla večerní autobus zpátky do Valladolidu. A teď sedím v baru na náměstí, piju ledovou margaritu a černý pivo, co se jmenuje příznačně Bohemia Obscura, pokukuju po Italech z hostelu u vedlejšího stolu (ale z New Orleans vím, že to ještě tři roky nemá cenu) a píšu si deníček. Nebyl to špatný den.</span></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-77227782216994145052015-12-25T17:55:00.000-08:002015-12-25T22:17:43.463-08:00¡Somos amigos!<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Mexiko je hrozně dobrý. Fakt. Po dvou týdnech v USA je jako
balzám na duši. Je tu prach. A chaos. Všechno je barevný. Někdy jasně, někdy
pastelově, ale barevný. Nebe je přes den šmolkový a večer růžový. Palmy jsou
zelený, stejně jako křoví a prales. Moře je tyrkysový, písek světlý a dohromady
tvoří pohled jak z pohledu. Po ulici chodí ženy v tradičních bílých šatech,
vyšívaných obrovskými květy. Neodolám a za chvíli si kupuji stejně ozdobenou
čelenku. Muži chodí v klobouku. Když se o budově říká, že je stará, pak už je
tu po staletí. Ne po desetiletí, a to ještě v tom lepším případě, jako na
Floridě. Staré budovy jsou buď ruiny mayské kultury, nebo španělské koloniální
kostely. Obojí je báječné. Lidem v žilách koluje horká krev, na ulici mě zdraví
a přejí mi pěkný den bez toho, aby se mi zároveň snažili něco prodat. Začala
jsem se učit španělsky. Je to nezbytnost. Es necesario. A zároveň mě to hrozně
baví. Polovinu slov už totiž vlastně znám, buď z angličtiny, nebo z latiny,
nebo tak nějak z češtiny. Během chvíle se naučíte pár spojek a už jste schopní
vést konverzaci. V přítomném čase prostém. Ale konverzaci. A ruku na srdce, kdo
v Karibiku nežije prostě v přítomnosti?<br />
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2wqlkEZoh2tiHuyPrJH2bt7MvpHcEjM2eTFMc1NaMM1rtbU7nOtmH-4fxPUGOHSmY2BXL7xgwsOwviXz-TEeb6GU2LDgAY4vDJ481YbELc0xEvgYeoasnpI9I97E9m42lGabkDEzSm6g/s1600/DSCN9024.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2wqlkEZoh2tiHuyPrJH2bt7MvpHcEjM2eTFMc1NaMM1rtbU7nOtmH-4fxPUGOHSmY2BXL7xgwsOwviXz-TEeb6GU2LDgAY4vDJ481YbELc0xEvgYeoasnpI9I97E9m42lGabkDEzSm6g/s400/DSCN9024.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRkhOsLJakGKnMz67s0ExSWcr-SS4Zmi4jW01aGFnR98PLTybVWZiv_X-V-rzYxHboAw4eFlBHIyDZSeWOCYomZQtB3d0_Baj6l0yd7R-9Omybyss_4y5wgxVz5g2B86Ltr07ROoYQGPo/s1600/DSCN9023.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRkhOsLJakGKnMz67s0ExSWcr-SS4Zmi4jW01aGFnR98PLTybVWZiv_X-V-rzYxHboAw4eFlBHIyDZSeWOCYomZQtB3d0_Baj6l0yd7R-9Omybyss_4y5wgxVz5g2B86Ltr07ROoYQGPo/s400/DSCN9023.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Nejlepší škola jazyka je si jít s někým popovídat. Za tímto
účelem volím místní salón. Jedná se o jednoduchou nálevnu, od ulice opticky
oddělenou takovými těmi lítačkami jak z westernu. Vevnitř je plno, vzduch je
ulepený od potu a rozlitého piva. A testosteronu. Ostré mexické slunce zrovna
zapadlo. Ve výčepu jsem jediná žena, ve vedlejší místnosti jsem napočítala
holky celkem dvě. Objednávám si pivo. Una cerveza, ¡por favor! Z balíčku v
kabelce vytahuju padesát Pesos a natahuju ruku přes bar. Ještě než je stihnu
podat vrchnímu, zjišťuji, že pivo už je zaplacené. Od vedlejšího stolu na mně
mávají veselí chlapíci. Rozhovor začínám obligátním disclaimerem „No soy
Americana, soy de la Republica Checa“. Nemám nejmenší tušení, jestli mám
všechny koncovky dobře, ale nikdo nevypadá, že by mi to chtěl vyčítat. “Hablo
Español un poquito...” přiznávám něco, co je všem už dávno jasné.<br />
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXAp1I0FYy4nNd7jkdk5Kc6nW-ESNbYIf3tU0Clr6mBiSh2PVZy-_8ifGUUjIixNq_Zuo1128HPZee7EFnijgiN5AiRD-7UzcmfGjxA2ccviAADiqABKANcmI3I3q_4Jt9KOupuwn1ShA/s1600/DSCN9064.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXAp1I0FYy4nNd7jkdk5Kc6nW-ESNbYIf3tU0Clr6mBiSh2PVZy-_8ifGUUjIixNq_Zuo1128HPZee7EFnijgiN5AiRD-7UzcmfGjxA2ccviAADiqABKANcmI3I3q_4Jt9KOupuwn1ShA/s400/DSCN9064.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Turistka v jejich baru je ale tak zábavné vytrhnutí z
každovečerní chlastačky, že mám kolem najednou hlouček kámošů, co nadšeně
volají “¡La Republica Checa! ¡Checoslovakia! Říkají mi co dělají, ukazují mi
fotky svého domu, vánočního stromečku, rodiny. Do dvou minut letí na stůl zip
sáček naplněný bílým práškem. Tady se ví, co je to fiesta. Kokain odmítám, ale
místo toho mi přistává na hlavě klobouk. Moji amigos se se mnou nadšeně fotí.
Příchází valladolidský učitel. El maestro de esculia primaria. Potřásám mu rukou.
Potřásám si rukou s půlkou lokálu. Na mobilu chválím video, na kterém José
z ranče jezdí na koni. Říkám Josému, že jeho kůň je dobrý. Tienes bueno
caballo. Bohužel, celý večírek dopadá jediným možným způsobem. První nabídky
kvalitního sexu dostávám přibližně tak s posledními doušky třetinky piva.
Zvedám kotvy. S expresivně zvednutou rukou nad hlavou zvolávám ¡No quiero
el nuevo! Nechci přítele! Amigos se smějí a uvolňují mi cestu ven. A pak že je
pro samostatně cestující holku America Latina moc nebezpečná!</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjO3PXajj_GDyOkbum5ANCAL-9iIvT5c32jSwLWkpv_hQGPc00f6lr3K-pOEjK-BvJndHMRAUVCpsTAtet7kdmzaTp5bgFVCtia4ulhZf8qjhL_lQihSe0tUwcShh-VtcV-dFJLRq_JhuE/s1600/DSCN8999.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjO3PXajj_GDyOkbum5ANCAL-9iIvT5c32jSwLWkpv_hQGPc00f6lr3K-pOEjK-BvJndHMRAUVCpsTAtet7kdmzaTp5bgFVCtia4ulhZf8qjhL_lQihSe0tUwcShh-VtcV-dFJLRq_JhuE/s400/DSCN8999.JPG" width="300" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKnyzWmFou26wAJMG7QgCstzcb-3JqIr4aikJaRXPTAbTh-IBq8bi2PIEbSLTaDTb86JXr0Bb79M7qJHJNti8FKOXrCaXgsUQP41GyMCLOHRV_CccF6PE0uerJY45k4o2T3NftWv92b4M/s1600/DSCN9041.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKnyzWmFou26wAJMG7QgCstzcb-3JqIr4aikJaRXPTAbTh-IBq8bi2PIEbSLTaDTb86JXr0Bb79M7qJHJNti8FKOXrCaXgsUQP41GyMCLOHRV_CccF6PE0uerJY45k4o2T3NftWv92b4M/s400/DSCN9041.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7nGpLeAaBLGezWX9Zspq-aupXR1cBp_li3BqmXVCFlBoyTBdFFqJlu1oC3ggA5MhHvvLdEYILxSEH_vSOSD5_plQgyBn0MezTvsK43ygYzhJGh2Xnc_-vRxIb-Jz3ppWsdw-WZbk2JW4/s1600/DSCN8992.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7nGpLeAaBLGezWX9Zspq-aupXR1cBp_li3BqmXVCFlBoyTBdFFqJlu1oC3ggA5MhHvvLdEYILxSEH_vSOSD5_plQgyBn0MezTvsK43ygYzhJGh2Xnc_-vRxIb-Jz3ppWsdw-WZbk2JW4/s400/DSCN8992.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2RRZZHE3abQ2TaUSfb72e_EaIk8bosU4p_eVMlzryhOaCkhYULX4iGzF9BUzaybmY0B7oDAJnVQFGtMwp9a-4FdkEajtWZVPr_ET6Jkw7xojbgA44816wwLt1tKkaj0QE1x0ZT5u430/s1600/DSCN9052.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2RRZZHE3abQ2TaUSfb72e_EaIk8bosU4p_eVMlzryhOaCkhYULX4iGzF9BUzaybmY0B7oDAJnVQFGtMwp9a-4FdkEajtWZVPr_ET6Jkw7xojbgA44816wwLt1tKkaj0QE1x0ZT5u430/s400/DSCN9052.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgT9_Ou95Rp2w_JHd61C8Bu7KdnSxlOxSLRfOFrsk1Wdl1YQQJjCKP2In_7xTzq409ZeH9vJWgNQYLWHBretgFCA9KpMyqnlJ9rwde51XvW3Gj4Qhx8Zeouih2qbCp0jG4kYOIRa9rCCfg/s1600/DSCN9060.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgT9_Ou95Rp2w_JHd61C8Bu7KdnSxlOxSLRfOFrsk1Wdl1YQQJjCKP2In_7xTzq409ZeH9vJWgNQYLWHBretgFCA9KpMyqnlJ9rwde51XvW3Gj4Qhx8Zeouih2qbCp0jG4kYOIRa9rCCfg/s400/DSCN9060.JPG" width="300" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-81790794627299974642015-12-10T23:56:00.000-08:002015-12-10T23:56:39.435-08:00Neworleanský woo-doo<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; font-family: "arial"; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #cccccc;">Jsem pozitivistické klubíčko. Nevím přesně, co to ten pozitivismus je, ale prý něco o tom, že exaktní věci jsou fajn, stejně jako důkazy, logika, korelace a kauzalita. Nevěřím na homeopatii, krystaly, witchcraft a šťastné konce romantických komedií. Jedna z prvních věcí, co jsem tak v New Orleans udělala, byla zcela samozřejmě návštěva kartářky.</span></span></div>
<b id="docs-internal-guid-fd03bb4e-9006-b3ca-c1e6-723a692644f6" style="font-weight: normal;"><span style="color: #cccccc;"><br /></span></b>
<br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; font-family: "arial"; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #cccccc;">Madame Catherina má takovej kutloch hned vedle Frenchman street. Sdělila nám, že z ruky čte již 54 let a je tak nejzkušenější věštkyní ve Státech. Její stánek je potom druhým nejstarším zařízením ve městě. Nebo tak nějak. Prý je i v Guinessově knize rekordů. Vlastně jsme šly kolem s Claire, co s ní bydlím v hostelu, a ona nás nalákala dovnitř. Bránila jsem se, že nemám žádnou hotovost, jen kartu. Bylo mi to ale houby platný, protože pohotová čtenářka dlaní vytáhla zpod stolu bezdrátový terminál. Prý je bezkontaktní. Rozhodla jsem se, že za těch deset dolarů mi ta sranda stojí, nadechla se, sedla si na židli a natáhla na stůl ruku.</span></span></div>
<b style="font-weight: normal;"><br /></b>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvg4krKvRpF2EQ8z2iYo_YDeexjbTqkqHB_40J1lGXM0rci2hylABgU4AQkR05AuyFvNbwsUa5thGAb2ACxr67P8PQfbJ9ctmkSBjABt8VMuj74Rs6gTXBsRu_sM5oaGUAttHUyaewYBM/s1600/DSCN8938.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvg4krKvRpF2EQ8z2iYo_YDeexjbTqkqHB_40J1lGXM0rci2hylABgU4AQkR05AuyFvNbwsUa5thGAb2ACxr67P8PQfbJ9ctmkSBjABt8VMuj74Rs6gTXBsRu_sM5oaGUAttHUyaewYBM/s400/DSCN8938.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Blíže jsem se Catherinu vyfotit neodvážila, bála jsem se, že by mě uřkla...</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; font-family: "arial"; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #cccccc;">Catherina prohlásila hlasem hlubším než oceán a tajemnějším než noc v novu, abych jí podala kartu. Sáhla jsem po balíčku na stole a zeptala se, jestli mám sejmout. Taroty. “Myslela jsem kreditku,” odpověděla Catherina suše.</span></span></div>
<span style="color: #cccccc;"><b style="font-weight: normal;"><br /></b><span style="font-family: "arial"; font-size: 14.6667px; line-height: 1.38; white-space: pre-wrap;">Z terminálu vyjel účet a já ho podepsala. “Tomu říkáš podpis? Takhle nadrápaný? Jsi snad doktor, nebo co?” kárá mě Catherina. Ve mě hrkne. “Doktor zatím ne, musím dodělat medicínu. Jste snad věštkyně, nebo co?” snažím se napravit si reputaci po trabli s kartou. Catherina pro můj břitký humor nemá pochopeni. Mlaskne si pod vousy, povzdechne si a přitáhne si mou ruku pod velkou lupu s kýčovitě zdobeným držátkem.</span></span><br />
<b style="font-weight: normal;"><br /></b>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdA8R70YASd-h93yYzFSWRB42rEyCQVf5cQ5CX_xzsxCQDofLd1N6s61hKCHefU-FdfnHNLWkbXSBCkopK6XeNWwtXvUTvl2B2qeJpQxRgvB-bWmiAs1aYzG7C0PiNAGuSkbPhMVGFg0E/s1600/cat.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdA8R70YASd-h93yYzFSWRB42rEyCQVf5cQ5CX_xzsxCQDofLd1N6s61hKCHefU-FdfnHNLWkbXSBCkopK6XeNWwtXvUTvl2B2qeJpQxRgvB-bWmiAs1aYzG7C0PiNAGuSkbPhMVGFg0E/s400/cat.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">A tak jsem musela obrázek vygooglit...</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; font-family: "arial"; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #cccccc;">“Jsi žena s pevnými názory, za kterými si stojíš. Když si chceš něco prosadit, jdeš za tím tvrdě a neohlížíš se na ostatní. Láká tě dobrodružství a ráda zkoušíš nové věci. Všechno ale jen jednou.” To už je mi trochu nepříjemně. Tak nějak vím, že kartářky fungují na tom, že vám řeknou obecný věci a vy si za ně dosadíte to, co chcete slyšet. Ale po tom, co tak mimochodem odhadla, že jsem (skoro) doktor, dostává pozitivismus poněkud na frak. “Brzy začneš se specializací, ale nevydržíš u toho a změníš jí. Na něco ohledně srdce. Tvoje štastné dny v roce 2016 budou úterý, čtvrtek a neděle, plánuj si důležitá rozhodnutí, podpisy smluv i věci, co by mohli dopadnout špatně, právě na tyto dny. Šťastné měsíce budou duben, srpen a prosinec, šťastná čísla potom 9, 7 a 0.” Na to to trochu nevydržim a dojde mi, že moje šťastný čísla nápadně připomínají vstupní kód na dveře mého pokoje v hostelu - 9370 - což také nadšeně sděluju Claire. Náhoda? Nemyslím si! A rozhodně si nedosazuji to, co chci slyšet! Catherina, která mě pro mé chování už asi úplně odepsala, mi místo komentáře jen prstem přejede rýhu na dlani. “V lásce se ti to naprosto nedaří. Nejsi schopná si nikoho udržet, jen se vždycky rychle zamiluješ, hodně si od toho slibuješ, potom to rychle selže a ty se v tom utápíš. Takhle to bude ještě další tři roky. Potom potkáš profesora, ale ne lékaře. Má však taky něco společného se srdcem. Je to cizinec, má cizí akcent a je to tmavý typ. Snad řek nebo ital. Budeš mít tři děti, tři syny. Dožiješ se 93 let, takže doporučuji investovat do kvalitního krému proti vráskám. Hodně štěstí.”</span></span></div>
<b style="font-weight: normal;"><span style="color: #cccccc;"><br /></span></b>
<br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; font-family: "arial"; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #cccccc;">Odcházíme s Claire na Frenchman street, kde jen tak na ulici jammuje černošský band na nejrůznější trumpety, bubny a saxofony. Opodál v červeně nasvícené, otevřené maringotce sedí holka a hraje na klavír, zády k nám. Má hluboký výstřih a zpívá. Jiná skupina přidává do nástrojového arsenálu valchu. Hudba se ozývá taky ze všech barů, živá, jak jinak. Směs jazzu, blues a kdoví čeho. V baru si dávám kolu a přemýšlím nad tím, že na světě neexistuje síla, která by mě během příštích tří let donutila holit si nohy a protrhávat obočí.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">.</span></div>
<br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> </span></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-71712530489701946192015-12-08T14:13:00.000-08:002015-12-08T14:30:14.088-08:00O RLY?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<span style="color: white; font-family: "arial"; font-size: 14.6667px; line-height: 1.38; white-space: pre-wrap;">Orlando je město, které jsem nepochopila. Lepší urbanistický plánování má i Bamenda v Kamerunu. Ve skutečnosti mi Orlando svým uspořádáním Bamendu hodně připomíná. Není tu žádné centrum, jediné výškové budovy jsou hotely, které vyrůstají jakoby z ničeho, mezi nimi je volné prostranství, silnice, křižovatky. Ostatní baráky jsou jen přízemní. Z hlediska architektury je to tu úplně nezajímavý. Betonový peklíčko. Aspoň je tu teplo, sluníčko a palmy. Poměrně velkou část města tvoří rezorty. V takovém rezortu se potom sjede americká vyšší střední třída, jedou sem na dovolenou. Podívat se do Disney Landu. Je to poměrně exluzivně bílý klub, občas se přidá asiat. Černoši a hispánci jsou prakticky jen mezi obsluhou. Taková společenská segregace mě pořád v 21. století nepřestává udivovat. Na druhou stranu, my taky nejsme zrovna přeborníci v otázce integrace menšin, takže to asi nemám právo pokrytecky kritizovat. </span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Náš hotel má představovat italské městečko. Tvoří ho centrální záliv s lodičkami, kolem kterého jsou postaveny úzké baráčky ve středomořském stylu s nakašírovanými okenicemi a markýzami. Na recepci zásadně zdraví “Bonžórno” s akcentem, který by jim mohl závidět i Brad Pitt. V italské restauraci obsluhují číšníci v bílých smokinzích (nebo smokingách?). Až na to, že každého, kdo v životě zahlíd Itálii třeba jen z rychlýku, to neuvěřitelně tahá za oči. Kýč jak blázen. Přitom za cenu jedné noci by hosté pořídili letenku do pravé Itálie. A ještě by jim zbylo na zmrzlinu a flašku vína. Orlando jsem nepochopila. Orlando ztělesňuje všechno, co jsem nepochopila na americké kultuře jako takové. Všechno to, proč bych v Americe nechtěla žít. Bez auta se tu nedá vůbec nic. Protože Orlando není vyhnaný do výšky, ale do šířky, tak je tu všechno hrozně daleko. Hromadná doprava je spíš virtuální. Centrem společenského života jsou dvě outletová centra, spojená vláčkem. Hromada obchodů a Starbucks. Kromě toho se tu dá jít do zábavního parku. Všechno je to navíc docela drahý. </span><br />
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span>
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="color: white;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrCXtrKIxqo980DgM1bj7ONPA8PIHRe-RV6KpfRyRf9Cwhh8fe8Cr49YZhghFAW3L5DB-SoC4ol5FOGnRlh-FOcSvsFBDCDmv5jmxvKzhzVJnqpGYz4CM4xJnPwbcqjjXt3MAsUAwuwdU/s1600/DSCN8745.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrCXtrKIxqo980DgM1bj7ONPA8PIHRe-RV6KpfRyRf9Cwhh8fe8Cr49YZhghFAW3L5DB-SoC4ol5FOGnRlh-FOcSvsFBDCDmv5jmxvKzhzVJnqpGYz4CM4xJnPwbcqjjXt3MAsUAwuwdU/s400/DSCN8745.JPG" width="400" /></a></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Orlando jsem nepochopila. Nechápu, proč sem ty lidi jezdí. Jasně, je tu teplo, ale to je jen o kousek dál v Karibiku taky. Jasně, je tu pláž. Na tu jsem se ale nedostala. Nemám auto. A tak sedím u outletu, piju kafe z červeného kelímku (letos bez symbolů Vánoc) a koukám na policajty na kolech v krátkých kalhotách. Na Budhistický mnichy v oranžových róbách, jak si vykračují se svým dvojitým frapuccinem z nízkotučnýho mléka, stévií a dýňovým sirupem v podobném plastovém kelímku, jako mám já. Na celý ten vyčpělý americký sen. A byť se snažím exponovat jiným kulturám a pochopit, co možná nejvíc, přiznám se, že tady naprosto selhávám. Pravděpodobně víc, než když jsem byla v tý Bamendě.</span><br />
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvX-jJ1kuX2_tBK7DNLvtAMX-sJFTthg8XZKhkvIxzK7sc05PWjzr79VnyEkZ-M7-yIuvdvbh7705bF4hRDc_hayJRrJOuWZaBsbwXOF1ta1xw2nt9N-hc2Zpv3l2-FHdZL_XE2AF5Ixc/s1600/Orly.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: white;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvX-jJ1kuX2_tBK7DNLvtAMX-sJFTthg8XZKhkvIxzK7sc05PWjzr79VnyEkZ-M7-yIuvdvbh7705bF4hRDc_hayJRrJOuWZaBsbwXOF1ta1xw2nt9N-hc2Zpv3l2-FHdZL_XE2AF5Ixc/s400/Orly.jpg" width="400" /></span></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-75453555845700574762015-06-04T18:58:00.000-07:002015-06-04T18:58:02.170-07:00Babylon<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Znáte to. Máte fakt rádi nějakou budovu. Třeba rozpadlý hlavní nádraží v Detroitu. Dáváte si jí do profilovek na facebooku a tak... A když jste ve městě, kde stojí, tak si jí chcete užít. Akorát je zapečetěná a nesmí se tam, protože tam před váma docela dost lidí dělalo bordel, brali tam drogy a tak. Zkusíte se zeptat dělníků, co jí konzervují (konečně!), jestli by vás nevzali dovnitř, ale prý to nejde. Tak si jí aspoň chcete celou obejít, kouknout se, kde byly dřív nástupiště a tak. Akorát je tam trochu cedule "No Tresspassing", která vás ale nerozhodí, protože taková cedule není zeď. Zkusíte zalézt na takovou polňačku kolem kolejí, kde se nemůže stát nic ani vám, ani nemůžete nic způsobit někomu jinýmu. Není to vůbec za tím plotem kolem zmiňované budovy, prostě kousek vedle, pár metrů od silnice. Hned přiběhne policajt a vyhrožuje vám, že vás zavře. Tak odejdete, ale vrátíte se tam později, když už tam žádný policajt není. Budovu si pěkně obejdete, uděláte s ní nějaký moc báječný selfíčka, a když se vracíte, zablokuje vám cestu obrovský auto pohraniční stráže (jste od Kanady co by kamenem dohodil) a nějak je vůbec nezajímá, že už jste na odchodu. Ptají se po ID, tak jim dáte občanku, i když víte, že ve skutečnosti chtějí pas. Akorát vás tak nějak prudí, že vás zbytečně buzerujou. Pořád chtějí pas. Dáte jim ho. Hned se zhurta ptají: "Máš u sebe zbraň?!!! Kde???" Trochu vás to jako první otázka překvapí, nějak na to z Evropy nejste zvyklí. Odpovíte, že skutečně zbraň nemáte a co byste s ní tady asi tak dělali. "Whats your status?!!" oni na to. "I dont even understand what that question means:" odpovídáte popravdě. "Kde máš auto?!!!" "Nikde, přišla jsem pěšky" Kulturní nedorozumění kulminuje. Představa, že někdo přišel pěšky nerezonuje. Na to co tu dělám, říkám, že se mi ta budova moc líbí a šla jsem si jí vyfotit. Policajt evidentně nechápe, co mě na ruině přitahuje, ale vzdává to a pouští mě. Říkám, že žije v báječném městě s báječnou architekturou. Na odchodu tančím taneček, jen proto, že mám potřebu olizovat v zimě zábradlí a ukázat disrespekt k autoritám a zbytečným pravidlům pro pravidla. Cestou zpátky ztrácím tu občanku. Babylon. Znáte to.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha1Owv8RWIKfiyXExGkxghDQXAW6w4Qa9-7vjwtr5k8h7evYX-bkVBMN5lpET-srQT6FS4Z-KAuVKf5KOH36JDYurya8oll4y9wJkJ4axOLhNjB-Dk28awhmj-Ui_Qka0euDhe7JcFnmg/s1600/P1080095.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha1Owv8RWIKfiyXExGkxghDQXAW6w4Qa9-7vjwtr5k8h7evYX-bkVBMN5lpET-srQT6FS4Z-KAuVKf5KOH36JDYurya8oll4y9wJkJ4axOLhNjB-Dk28awhmj-Ui_Qka0euDhe7JcFnmg/s320/P1080095.JPG" width="320" /></a></div>
<br /></div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-499507497975234652015-05-18T16:48:00.000-07:002015-05-19T01:12:49.361-07:00Jak se stát funkcionářem<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
Po dvou dnech na policejní stanici mi napsal Kenneth, jestli
se s ním nechci vydat za Oku do vesnice Dom, kde pracoval ve své první
neziskovce a každý měsíc se tam vrací, aby na ní dohlídl. Kenneth je botanik,
je vzdělaný, chytrý, moc fajn a jeden z mála místních, které pokládám za
skutečné přátelé, ne jen za lidi, se kterými zdvořile smalltalkuju. Kenneth je
také opravdový gentleman. Díky němu s plnou silou zažívám, co jsme jako
ženy s emancipací ztratily. Otevírá mi dveře, stará se o mně a neustále
trvá na tom, že bude platit, kvůli čemuž vedeme četné spory. Na druhou stranu
mi Kenneth taky dokazuje, že ztráta gentlemanských ohledů je dost férová cena
za to, co jsme emancipací získaly. Když mi bylo v Domu špatně a chtěla
jsem jet do hotelu, hned mě chtěl jet na motorce doprovodit a pak se vrátit
zpátky na pivo, jen proto, aby mi otevřel dveře. „Ale Kennethe, co kdybys mi
místo toho dal klíče a přijel, až to tu dokončíš?“ povídám a on na to: „Jenže
co kdyby se ti nedařilo ty dveře otevřít?“ Už dlouho jsem si nepřipadala
pokládaná za tak nekompetentní, jako když jsem sesedla z motorky (řidič si
ode mě, na Kennethovu instrukci, jak jinak, nenechal zaplatit) a hladce otočila
klíčem v zámku. Neřekla bych v noci. V noci tu házím za hlavu
veškerou hru na západní feministku a nadšeně se nechávám doprovázet až domů. Ale byl bílý den. Další den o tom s Kennethem diskutujeme. Dostaneme se ke kvalitě hotelu, kde
bydlíme. Říkám, že je úplně v pohodě (což taky je, až na incident
s generátorem, který mi kouří do pokoje a kluk co to tu obsluhuje,
s tím odmítá cokoliv dělat). Kenneth mě ale začne přesvědčovat, že nejsem
v pohodě, že to jen tak říkám, jako typická žena. Já ale opravdu v pohodě
jsem, nedaří se mi mu to nicméně vysvětlit. Odpoledne mi bylo zas blbě a měla
jsem chuť na ovoce. Ve vesnici jsem na trhu žádný neviděla a tak jsem poprosila
Kennetha, jestli kdyby někde viděl ananas, tak ať mi ho vezme. Přidala jsem větu,
ať se tím rozhodně moc nezatěžuje, prostě kdyby na něj náhodou narazil, protože
už se známe, že jo. Long story short. Kenneth do operace ananas zatáhl další
dva kluky, kteří mi z místa, kde se pěstují, dovezli na motorce dva
obrovský ananasy. Zaplatit si je ode mně samozřejmě nenechali. Prozaické
vysvětlení by bylo, že se mě Kenneth snaží sbalit. Kdyby to tak ale bylo, tak
už měl nespočetně příležitostí, kdy jsme spolu byli sami, nalití tak akorát.
Nicméně, nikdy se o nic ani náznakem nepokusil. Myslím, že Kenneth se tak
prostě k holkám chová. Poslední příslušník svého druhu, kriticky
ohroženého gentlemana. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhN9qlQdYlcOKRfWx82qYpl7ECkfp2nXqGRcCpEAyEYAMp4pyiCTM1CEIv1_fwW0FtrS6Kei1miF5pYptfQ5HSJL2QjjWVxpL3romJUmdbOnuDdy-PRu00Ppc3SbOxsNHN1AT-nAbCElNM/s1600/toyota.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhN9qlQdYlcOKRfWx82qYpl7ECkfp2nXqGRcCpEAyEYAMp4pyiCTM1CEIv1_fwW0FtrS6Kei1miF5pYptfQ5HSJL2QjjWVxpL3romJUmdbOnuDdy-PRu00Ppc3SbOxsNHN1AT-nAbCElNM/s400/toyota.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Když prší, je třeba zakrýt korbu plachtou</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Abych se vrátila k cestě do Domu. Sraz byl
v poledne a vyjeli jsme už v půl třetí, což je na kamerunský poměry
úspěch. Jedeme obří Toyotou s korbou vzadu, konečně ten správnej auťák.
Kromě mně a Kennetha ještě John z neziskovky ANCO, který řídí. Omlouvají
se mně, že nás nečeká zrovna „smooth journey.“ „Do I look like I prefer my life
smooth?“ ptám se na to já. Jedeme krásnou krajinou vulkanického původu,
s ostrými vrcholy a hlubokými, strmými údolími. Sem tam vodopád.
Jednotlivé ostrovy hor od sebe oddělují široké roviny. Všude se pasou ovce,
kozy a krávy. Po nějaké době dojedeme do městečka Ndop, kde zastavujeme,
abychom počkali na zbytek konvoje, jak dvouvozidlový útvar nazývají Kenneth
s Johnem. Sedáme si do hospody a protože mám hlad, chci si koupit kuře.
Paní mi ho ukazuje a sama mu moc nevěří, říká něco jako že už je od rána. Dávám
si ho stejně, čímž jsem získala novou životní zkušenost, která zpětně hodnoceno
vypadá jako samozřejmá. Když už tu i prodejce přede mnou říká, že tomu jídlu
nedůvěřuje, je blbost ho jíst. Mohla jsem se tak vyhnout dvoudenní
gastroenteritidě. Ale co už, není první a pravděpodobně ani poslední. (Poznámka autorky: V době psaní textu jsem ještě nevěděla, že kuře je v tom nevinně. Skutečným viníkem byl totiž komár, respektive prvok. Ano, mám malárii.) Začíná
pršet. Pro ty z vás, kdo neví, jak moc prší během období dešťů, sdělím, že
prostě leje jako z konve. V podstatě jako když pustíte sprchu. Sedíme
vevnitř v kamerunskym baru a pijeme palmový víno, otevřenýma dveřma sleduji
to boží dopuštění venku. Víno v Ndopu je mnohem lepší než to, co jsem pila
na njangee, vůbec nechutná jako voda od kysaného zelí, spíš jako málo sladký
burčák. Taková palma je hrozně užitečná rostlina, ze které lze získat spoustu
věcí. Palmové víno se stáčí z její vrchní části, kde se odsekne ten kus,
ze kterýho by jinak vyrůstaly plody. Odebraná tekutina už je alkoholická,
ideální je jí nechat ještě dvě hodiny před konzumací dokvasit. Tímto způsobem
lze získat tři litry z jednoho odběrového místa denně a jde to točit tak,
že údajně opravdu dostanete asi 90 litrů za měsíc (což se mi zdá dost
neuvěřitelný, ale prodávám, jak jsem koupila). Pokud nic neodseknete, vyrostou
vám plody (palm nuts), které se dají buď přímo jíst, nebo z nich jde
vylisovat „red oil“, tedy surový palmový olej se specifickou pachutí, který se
tu hojně používá. Pachuti se dá víceméně zbavit rafinací, vznikne pak olej
světlý, podobný našemu slunečnicovému. Kromě toho palma poskytuje dřevo, dá se
použít na výrobu nějakých vláken, jestli jsem to dobře pochopila, a její listy
jsou výborné jako košťata. A nejlepší na palmě je, že v ní žijí nutričně
velmi zajímavé larvy brouků.</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGoQm241qRAIMvmU3shcAvfzvtmLiXfVAOWMy2nr49dxqKd8PcR435EQj3GKEd8e44ELDXEJtdfr7wd-xIL9Bx0Bem-Ne0Kf6mipfAoiJqTRoggWOcDAQhzaC_XdL-SxojKK4-g_YDO7A/s1600/v%C4%8Dela%C5%99ka.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGoQm241qRAIMvmU3shcAvfzvtmLiXfVAOWMy2nr49dxqKd8PcR435EQj3GKEd8e44ELDXEJtdfr7wd-xIL9Bx0Bem-Ne0Kf6mipfAoiJqTRoggWOcDAQhzaC_XdL-SxojKK4-g_YDO7A/s400/v%C4%8Dela%C5%99ka.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Včelařka z Domu</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
V Kumbe sjíždíme z velké silnice a přecházíme na
polňačku. Auto skáče po kamenech jako pominutý a bude to dělat přibližně další
tři hodiny. Cestou jen jednou zapadneme na mostku mezi vyjeté koleje, ale
naštěstí se nám povede Toyotu poměrně rychle dostat ven. Do Domu dojíždíme už
dávno za tmy, v baru si dáváme ještě nějaký piva a jdem spát. Ráno mi
Kenneth ukazuje vesnici a aktivity, které organizace ANCO poskytuje. Podporují
konzervaci přírody tím, že založili „komunitní les“, do jehož ochrany aktivně
zapojují místní obyvatelstvo. Snaží se zavádět techniky dlouhodobě udržitelného
zemědělství a rozšiřují včelaření, které je kromě pozitivního ekonomického
aspektu také výrazně ekologické. Založit úl je záležitost, kterou si může
dovolit v podstatě každý. Med se potom dá docela dobře prodat za peníze,
což se rozhodně nedá říct o každé plodině. V Kamerunu jsou totiž peníze
komodita sama o sobě, která má vyšší cenu než je jejich nominální hodnota, což poněkud
popírá důvod, proč jsme si je jako společnost pořídili. Zemědělci generují
produkty, kterými se buď přímo živí, nebo je mezi sebou vyměňují jako
naturálie. Spoustu věcí si ale lze koupit jenom za peníze, ať už
sofistikovanější zboží, dopravu, nebo třeba lékařskou péči. Peníze mi tu tak
připomínají něco jako tuzexové bony. A med je kvalitní vexlák. Kromě toho ale
včelaři mají vyšší potřebu chránit vegetaci, protože je dobrá pro včely.
Zároveň nemusí tolik vytěžovat krajinu zemědělstvím, protože už tak mají dobrý
zdroj příjmu. Včelařka z Domu, která má 10 úlů, se mi svěřila, že na medu
vydělá 60 000 CFA měsíčně (asi 2500 Kč), což je dost dobrý, když si
vezmete, že minimální plat za povětšinou fyzickou práci je 27 000 CFA. Navíc
včelařit mohou i ženy a tato aktivita tak má velký emancipační potenciál.
Ženský z Domu jsou na to náležitě hrdé, včelaří jich asi padesátka. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Hrdost
místních obyvatel na své produkty mám koneckonců možnost na vlastní oči
pozorovat na páteční slavnosti. Je to velký mecheche. Na hřišti od základky
vyrostly stříšky, pod nimi jsou vyrovnané barevné plastové židle. Naproti, na
zápraží školy, jsou další židle a křesla pro honoraci. A že jí tu nebude málo.
Zástupci organizace ANCO, ochranáři lesa, zástupkyně městské rady, zástupci
z lokální pobočky ministerstev zemědělství a forestry and wildlife (jo, jsem
líná to překládat), jejich manželky, kněz… a dokonce má přijet i „správce“
oblasti. Celá sláva má začít v devět a fakt, že začala v půl jedný,
pořád pokládám za úspěch. Během čekání se uchyluji pod strom s notebookem,
potřebuji něco dopsat. Najednou mě obklopí asi 30 dětí z místní základky.
Koukají na mně, jako bych byla první běloch, co v životě vidí (což asi
nejsem, ale i v Bamendě tu potkáte bělocha tak jednou za dva týdny). Kruh kolem
mě se neustále uzavírá. Vypínám laptop a bavím se s nimi, ale upřímně
řečeno mi z toho jde trochu husina po zádech. Sahají mi na vlasy, aby se
ujistili, že i na dotek jsou stejně divný jako na pohled. Ptají se, jestli jim
ukážu své děti. Říkám jim, že nemám děti. Upřímně se tomu podivují. „No, víte,
mně je teprve 25, já jsem ještě na děti mladá,“ říkám a společně se povedenému
vtipu zasmějeme. Prolomí se tak ledy, které ještě víc rozbořím tím, že je
naučím hru „Dobrý den, pane pojďte ven.“ Jenže jsem taky naivní, že jo, když si
myslím, že to nějak uběhám. Všechny děti, včetně těch fakt malejch holčiček mě
vždycky chytnou. Nakonec to vzdávám, koneckonců za chvíli už opravdu začne ta velká sláva. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Posadím se do normálního publika pod pergolou. Pořád mi tu ale někdo
přisuzuje statut, který mi nepřísluší, na základě toho, že jsem bílá. Na slavnost
jsem se přijela podívat vlastně jako turista, ale neustále mi někdo děkuje a tváří
se, jako bych měla v ANCO nějaký zásluhy. Lidi se se mnou chtějí fotit,
potřásají mi rukou jeden za druhým. Stejně jako kdekoliv jinde v Kamerunu
nemám chvilku jen pro sebe, kdy bych třeba jenom šla. Je mi to dost trapný, ale
to je asi tak všechno, co s tím mohu dělat. Usadím se na židli, když tu
moderátor do mikrofonu vyhlásí, že přijíždí ten správce a že ho následující
lidé mají jít přivítat. Pak zahlásí několik jmén lidí, kteří tu opravdu něco
dělají a „The Czech volounteer girl, who is smiling in the front row“. Auto je
už téměř u tribuny, takže nemám žádnou možnost tuto poctu odmítnout. Chtě
nechtě se zvedám, rudá jak rajče, a jdu potřást rukou místnímu papalášovi
v béžové uniformě.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZzswPc2eyrthDkeb5MeCRCiQh2NFsjyHYqlzztMI0hIi9g-bSLWAXL5k-W-MB_G3sIP29Tbvnxz-AzRaRXsRZd0v8toV78SfUuoNrdi87W0HDpmvFbUOkEOmIYibEDbn5daDe7oPsMuU/s1600/vitani.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZzswPc2eyrthDkeb5MeCRCiQh2NFsjyHYqlzztMI0hIi9g-bSLWAXL5k-W-MB_G3sIP29Tbvnxz-AzRaRXsRZd0v8toV78SfUuoNrdi87W0HDpmvFbUOkEOmIYibEDbn5daDe7oPsMuU/s400/vitani.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Potom si všichni zazpíváme národní hymnu, pomodlíme se,
proběhne řada proslovů, jejichž dobrou polovinu obsahu tvoří zdvořilostní fráze
(Kamerunci si na zdvořilostní fráze obzvláště potrpí, včetně obligátního
oslovení sir/madame) a zvolí se nový zástupce vesnice pro les. Občas se stane,
že se na mně některý Kamerunec obrátí s žádostí o radu, jako kdybych byla
nějaká morální autorita. Doktor z Ndopu má například potíž s tím, že
je jeho přítelkyně o 3,5 roku starší než on a že to jeho rodina a okolí špatně
přijímá. Ukázal mi fotku a ptal se, co si o tom jakože myslim. Jako hlavní
argument proti této paní udával, že za 15 let jí bude 46 a třeba bude už
v menopauze (sic!) a on bude stále mlád. Během dne jsem také získala
funkci porotce v soutěžní zemědělské výstavě (rovněž k té jsem přišla
jako slepý k houslím). Musela jsem tak ohodnotit očíslované vzorky a
vybrat kupříkladu ten nejlepší kýbl kukuřice z deseti úplně stejných kýblů
kukuřice. Protože jsem neměla sebemenší páru, jaká kritéria zvolit, dostávaly
body zejména zeleniny, který vtipně vypadaly, nebo jsem je viděla poprvé
v životě. A nebo ta hodně divná věc číslo 127, co vtipně vypadala a
zároveň jsem ji viděla poprvé v životě. Pravděpodobně to bylo něco jako
obří, obří brambora, ale nebylo to pravidelný, ale spíš tvaru mořskýho korálu.
Tu jsem myslím svým hlasem dokonce propašovala do finále, ačkoliv se na ní
ostatní porotci tvářili spíše skepticky. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJComVK1nhjGEYN0B79mAtbX_Y4NwhzMvZkxAhUEENxjtkZpBPsqF4DoSqe089wX7m82qUJKo8b_P5MBRneXz7lOjxdcXWbYrzydRZpJUP-4Nor1qwUT8LfwU_S_ybQRI_RMcG-nMvQ58/s1600/porotce.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJComVK1nhjGEYN0B79mAtbX_Y4NwhzMvZkxAhUEENxjtkZpBPsqF4DoSqe089wX7m82qUJKo8b_P5MBRneXz7lOjxdcXWbYrzydRZpJUP-4Nor1qwUT8LfwU_S_ybQRI_RMcG-nMvQ58/s400/porotce.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vyberte nejlepší kukuřici!</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTeoqXIWAZxQ6qde5SDVEL8dxJiVZQ55t5Ox2ZDl_Nt4AQDfSslTAhp9N-kggrwzCy8Dwx1T39KLQJS-IKyxi7PLAO-rEvqDu1EzkuhvFW8p6QRuGww8rKQXChGO2HoS37pqPTS1xKqAc/s1600/brambory.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTeoqXIWAZxQ6qde5SDVEL8dxJiVZQ55t5Ox2ZDl_Nt4AQDfSslTAhp9N-kggrwzCy8Dwx1T39KLQJS-IKyxi7PLAO-rEvqDu1EzkuhvFW8p6QRuGww8rKQXChGO2HoS37pqPTS1xKqAc/s400/brambory.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plodina č. 127 v popředí v červeném škopku</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Některé kulturní střety tak zvládám
docela dobře, jinde mi to jde hůř. Určité faux-pas jsem udělala, když jsem
v přítomnosti Fona (něco jako starosta vesnice, ale velmi tradiční role,
spíš takový král vesnice vyvolený nadpřirozenými silami) nejdřív stála ve dveřích
a potom jsem měla propagační kšiltovku neziskovky ANCO nasazenou kšiltem
dopředu. Tak nějak by vás přirozeně napadlo, že když už to má význam, tak by
mohl být urážlivý kšilt dozadu, ve stylu problémové mládeže ze sídliště 90.
let. Chyba lávky. Tradiční pokrývky hlavy totiž nic jako kšilt nemají a fona
tak uráží, že zasahují do obličeje. Kšiltovku jsem si prďácky otočila a krizi
jsem zažehnala. Nutno dodat že jako večerní film volím tématicky diktátora.</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-71898327480597153172015-05-10T08:39:00.002-07:002015-05-10T08:42:35.144-07:00Rays from Above<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
Update z Kamerunu: Vzhledem k neshodám osobního
charakteru jsem se rozhodla pokračovat po vlastní ose.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Prvním krokem bylo najít si bydlení. Chci v Bamendě
zůstat ještě tak dva, tři týdny, abych mohla dodělat nějaké rozjeté věci. I
napsala jsem doktorovi Nickovi, jestli by o něčem nevěděl. Od kamarádky Nadege
jsem věděla, že platí za pokoj 10 000 CFA měsíčně (asi 400 korun) a je
hodně basic (což mi nevadí) a na dost zapadlém místě (což bych se bála).
Rozhodla jsem se, že za těch pár týdnů tedy obětuji kolem 30 000 CFA,
s důrazem na bezpečnost. Doktor Nick se činil a během jednoho dne mi psal,
že mi našel báječné, „absolutely secure“ místo. Píšu si s mámou a ta se mi
směje, jestli nechci rovnou bydlet na policejní stanici. Doktora Nicka mám
potkat v St. Louis, protože majitel bytu odjel do Bafutu a vrátí se až
zítra, takže dneska přespím v nemocnici, která tak zůstává mým oblíbeným
hotelem. V nemocnici má doktor Nick zrovna nějaký meeting v aule, tak
že tam mám dojít. Sedla jsem do taxíku a nechala se dovézt do St. Louis. Na
sesterně jsem si nechala baťoh (taková recepce) a dozvěděla se, že meeting je ve skutečnosti křest knihy
jedné ze sestřiček. Blížím se k aule (takové konferenční centrum). Před
vchodem je dokonce registrace jak na kongresu, studenti-brigádníci
v bílých košilích a černých kalhotech, musím se zapsat na registrační
arch. Následně mě jeden student doprovází, aby mi ukázal místo, kde se můžu
posadit. Nabídne mi pití, donese až ke stolku, dostanu sendvič (podobnost
s kongresovým hotelem čistě náhodná) a celou dobu mě oslovuje madam.
Powerpoint promítá na stěnu obálku knihy „Rays from above“ a vedle vysmátou
fotku autorky, jak ji drží v ruce. V místnosti je obrovská sešlost,
moderuje moderátorka, zpívá zpěvačka, sponzoři sponzorují. Má to grády.
Zpěvačce teda omylem pustí hudbu, ještě než dojde na podium, takže je zoufale
moc vidět, že to jede na playback. Publikum se ale chová jako by si toho
nevšimlo, nadšeně tleská a aplauduje. A do toho sedím já a snažím se udržet
vážnou tvář. Ono je to totiž zase docela bizár, najednou se objevit uprostřed
křtu pravděpodobně nábožensko-duchovní knížky uprostřed Kamerunu. Ve
skutečnosti v tu chvíli vůbec ani nevím, o jakou knihu se jedná, jediné vodítko
poskytuje promítaný slide. Najednou kolem mě prochází autorka, a když mě vidí,
tak se ke mně nadšeně vrhne a děkuje mi, že jsem přišla. Já mám ale dojem, že
jsem ji zatím nepotkala. Tohle je totiž hrozně ošemetné. Rozpoznávání tváří
máme nejvyvinutější u lidí stejné rasy a upřímně řečeno i doma se mi dost často
stává, že někoho sice znám, ale neumím si ho zařadit. Tady jsem ale zoufalá.
Neustále dělám faux-pas, protože někoho zařadím špatně, nezdravím, i když se
známe, nebo naopak zdravím, ačkoliv je to někdo úplně cizí. Je to ještě ztížené
o to, že se k vám nadšeně hlásí úplně cizí lidi na ulici a představí se mi
tak tolik nových lidí, že to prostě nejde sledovat. Usoudím, že jsme se
s autorkou poznaly, když jsem byla v nemocnici a gratuluji ke knize.
Podobně se ke mně během křtu přitočí i Nadege, kterou taky hned nepoznám, má
úplně jinak udělané vlasy než normálně. Ach jo. Moderátorka začla obcházet lidi
jednoho po druhém a posílat je dopředu. Nevím přesně proč, ale trochu se bojím,
aby mě neposlala taky a já neudělala hroznou ostudu, protože ani nevím, co mám
tam vpředu dělat. Už je skoro řada na mně. Srdce se mi celé rozbušilo, ale
naštěstí mě zachránil doktor Nick, který mě také přišel pozdravit a moderátorku
ode mě poslal pryč. Po akci se za ním prý mám stavit. Mezitím jsem zjistila, že
vpředu probíhá autogramiáda a nechala si od Nadege donést podepsanou kopii,
takže už vím, že Rays from Above je sbírka poezie. Radši jí tu nebudu hodnotit,
to nechám na vás. Co mě ale fascinuje je, že tady se evidentně všem moc líbí.
Jasně, určitou roli v ocenění literatury hraje vzdělání, ale zrovna tady
sedím na půdě vysoké školy, byť hodně technicky orientované. Obecně jsem
v Kamerunu vypozorovala velký smysl pro kýč. Pro lesklé stuhy na
plastikových květinách. Pro patetická hesla. Pochodování v průvodech.
S naším sarkasmem se to pěkně tříská. <o:p></o:p></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqNr1P0gw4WdIjYW3sdtDTXeiyCfqFjOhEVRFWznWNNcyt-fzJ9yJ1ZVxxiPN6K2achMHzqPCvehyNBXJhyeLcnGP3PPQzZS_l8jWBzhwonGOn7D9LgybrMoHE1xBzTrKSe5ye_xoXteE/s1600/2015-11-05-1761.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqNr1P0gw4WdIjYW3sdtDTXeiyCfqFjOhEVRFWznWNNcyt-fzJ9yJ1ZVxxiPN6K2achMHzqPCvehyNBXJhyeLcnGP3PPQzZS_l8jWBzhwonGOn7D9LgybrMoHE1xBzTrKSe5ye_xoXteE/s400/2015-11-05-1761.jpg" width="225" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj20rxOnvXRprgL_Soq98de9jVuJKfk21Qkl9s8aRb11sihcJ1tP9oBKNwO6_8g1Fpq8l4xd6rlhTJDRgruZ9pcUpZ0wdOQs_j_iG4GyC2AGF3kS83V8G1x3WAP7UQghkVuA1sv8NxC4xM/s1600/2015-11-05-1762.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj20rxOnvXRprgL_Soq98de9jVuJKfk21Qkl9s8aRb11sihcJ1tP9oBKNwO6_8g1Fpq8l4xd6rlhTJDRgruZ9pcUpZ0wdOQs_j_iG4GyC2AGF3kS83V8G1x3WAP7UQghkVuA1sv8NxC4xM/s640/2015-11-05-1762.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOjdYAN6hWjUwZrkEvd8nF-jZoNJIoYCJMD0ay6cMMvsQ9iMH4_XeNTPhV4Tx3zH0gcGMrnBKVIDw8tafasav_J1CIi29i0z__dl7zsdL2LNScF2qIsuzDiO6X-GNV_tqzXOUpyp1pOaA/s1600/2015-11-05-1763.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOjdYAN6hWjUwZrkEvd8nF-jZoNJIoYCJMD0ay6cMMvsQ9iMH4_XeNTPhV4Tx3zH0gcGMrnBKVIDw8tafasav_J1CIi29i0z__dl7zsdL2LNScF2qIsuzDiO6X-GNV_tqzXOUpyp1pOaA/s640/2015-11-05-1763.jpg" width="360" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Abych to trochu vydejchala, došla jsem si po skončení celé
slávy koupit ananas a pivo. Pivo jsem přelila do plastové flašky. Ze dvou
důvodů. Zaprvé vás flašky odnikud nenechají odnášet, protože jsou zálohované –
a placení zálohy konečným zákazníkem tu nějak není zvykem. A za druhé jsem to
pivo chtěla propašovat do nemocnice tak, aby nebylo nápadný. Ležet
v nemocniční posteli, koukat na seriály a pít z petky pivo, tomu
říkám sobotní večer! Ráno jsem musela obligátně počkat, než se všichni vrátí
z kostela. Před polednem tu v neděli nejde vyřešit vůbec nic. Potom mě
doktor Nick vyzvedl, že mě zaveze na to báječné místo, kde odteď budu bydlet.
Jedeme na kopec, v podstatě až mimo město, dokud nedojedem k oplocené,
opevněné budově. Ptám se doktora Nicka, co vlastně dělá ten jeho kamarád. „Je
to policajt. Má byt na policejní stanici, kde má volný pokoj, tak tě tam nechá
bydlet. Chtěla jsi něco bezpečnýho, máš to mít,“ říká, když projíždíme obří
železnou bránou. Myslím, že máma se podělá smíchy, až to uslyší. A já
koneckonců taky. V Čechách jsem nějakou dobu bydlela na nádraží,
v Kamerunu jsem k tomu přidala základku, nemocnici a policejní
stanici. Z veřejných institucí mi myslím chybí už jen hasičárna, knihovna a
poslanecká sněmovna. Co myslíte, že se stane, až se jim tam objevím
z baťůžkem na prahu? <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhV1dDD6daQtu6bEZXa2O-DGZ8SR3T7BDa4ghc6JEm427QwpTDWwHaamXKOq_EZooTm8njF-dP74e1KaKg9xv9dgDGU4G6VA75P_wLgSMXjeeivezb9rMOyde9F9ETEiQAwrG-TJmL4en4/s1600/2015-11-05-1766.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhV1dDD6daQtu6bEZXa2O-DGZ8SR3T7BDa4ghc6JEm427QwpTDWwHaamXKOq_EZooTm8njF-dP74e1KaKg9xv9dgDGU4G6VA75P_wLgSMXjeeivezb9rMOyde9F9ETEiQAwrG-TJmL4en4/s640/2015-11-05-1766.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjFGtCc5alsrnvckdvu0JxgSGfkNgZt4TRMjrcOnfvKJGZAd6HCedNmmwOHnkGSN5aH18TRpMt_A4sxnri-klh44SmVHfGuIP6X9TV0xOBYl68b34bJTV85_p3BPTiNoCth4HMu8qiAZ0/s1600/2015-11-05-1764.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjFGtCc5alsrnvckdvu0JxgSGfkNgZt4TRMjrcOnfvKJGZAd6HCedNmmwOHnkGSN5aH18TRpMt_A4sxnri-klh44SmVHfGuIP6X9TV0xOBYl68b34bJTV85_p3BPTiNoCth4HMu8qiAZ0/s640/2015-11-05-1764.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Moje policejní stanice</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2Ne24LOXDDLLFh0VyijKUofA5ZUy4OONEluhhCv803_8gdoq5QvcN6xvNnjrl0eFKV589SEbNcBaLv8FB8Rt_l69N-OOQqt4qWcLEi55f1Ya_YuCL5erNER-6MYjZLrBW6KMWPPtLWd0/s1600/2015-11-05-1765.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2Ne24LOXDDLLFh0VyijKUofA5ZUy4OONEluhhCv803_8gdoq5QvcN6xvNnjrl0eFKV589SEbNcBaLv8FB8Rt_l69N-OOQqt4qWcLEi55f1Ya_YuCL5erNER-6MYjZLrBW6KMWPPtLWd0/s640/2015-11-05-1765.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">V tomhle domečku bydlím</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-49973018865986846532015-04-05T11:16:00.001-07:002015-04-05T11:19:05.018-07:00Divoký tanec<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXZY62Bbe_TsR1pKNH3YOWFimSfFIskow-solAnwgsCRyQPFiWVZm7IQ96Ep1_658CY1Rfbh_sYw88dv9cmHP_tSZURqDSzmo0vptxSHvIfwzjzRk6GOd2jrCnrk5bSqF665bX9p65Lag/s1600/2015-09-30-1742.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXZY62Bbe_TsR1pKNH3YOWFimSfFIskow-solAnwgsCRyQPFiWVZm7IQ96Ep1_658CY1Rfbh_sYw88dv9cmHP_tSZURqDSzmo0vptxSHvIfwzjzRk6GOd2jrCnrk5bSqF665bX9p65Lag/s1600/2015-09-30-1742.jpg" height="225" width="400" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Věřím na to, že lidé mají superschopnosti. Ne, že bychom
uměli lítat, cestovat v čase nebo zastavovat kulky ve vzduchu a pak mezi
nimi uhýbat. Někdo ale cítí, kudy tečou peníze. Nikdy se v byznisu neztratí.
Jiný na cokoliv šáhne, na to má talent. Moje nevyžádaná superschopnost, kromě
přitahování zvláštních situací, je, že kdykoliv se jakýkoliv umělecký soubor
rozhodne vytáhnout někoho z publika, je poměrně slušná šance, že to budu
já. Což je, když nad tím tak uvažuju, vlastně podmnožina přitahování bizáru. Naposledy
se mi to stalo v Praze, když jsem šla na představení 120 dní sodomy od
Depresivních dětí toužících po penězích. Z publika tehdy vytahoval chlapec
v overallu s vystřiženou dírou na zadku, pod kterou měl tanga. Na
nohou vysoké jehly. Seděly jsme v první řadě a všichni ho sledovali trochu
vyděšeně, takovým tím pohledem „hlavně ne mně“. Vydržel na nás upřeně
koukat dobrou půlminutu, dokud jsem, nervózně se ošívajíc na sedačce, omylem nekopla
do plechovky od piva. Bylo to jasný. Na prknech, která znamenají svět, se mě
potom před vyprodaným sálem dotazoval, jaké mám zkušenosti s análníma praktikama.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdAovHNfhuqQZi1SkfsIfgIYrwuqQv9KxA-OpN_ZTLAS5bwT-74HBoHoQJc5QRmmF8OVNY0mlQwJEMkCGUjqUJOJNp_yFF2qTVE_DFBuPtLOoE6KXN67FBec-WxjKKhd97O7nqz0KnClQ/s1600/2015-09-30-1741.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdAovHNfhuqQZi1SkfsIfgIYrwuqQv9KxA-OpN_ZTLAS5bwT-74HBoHoQJc5QRmmF8OVNY0mlQwJEMkCGUjqUJOJNp_yFF2qTVE_DFBuPtLOoE6KXN67FBec-WxjKKhd97O7nqz0KnClQ/s1600/2015-09-30-1741.jpg" height="225" width="400" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Tentokrát jsme šly na festival africké kultury, který se tu
v Limbe právě koná. Zaujal nás taneční soubor, který byl oblečený v barvě
kamerunské trikolóry, na černé kůži kontrastní fleky, udělané bílou hlinkou, hrozně
dobře tancovali a bylo to prostě moc dobrý na pohled. Protože na mně pražilo
sluníčko, koupila jsem si u místní prodejkyně úplně nejvíc příšerný, kýčovitý
slamák s obrovskou krempou (zvykejte si na něj, od srpna spolu budeme
pravidelně navštěvovat náplavku). Koukám se tak na ten tanec a asi už tušíte,
co se stalo. Najednou mě jeden z kluků, ten v zeleném, bere za ruku a
než se stihnu rozkoukat, stojím uprostřed kola diváků a chce se po mně, abych
tancovala. Spustí se hurónský smích. Je to dost bžunda, koukat na bílou holku v obřím
slamáku, jak se snaží napodobit africký styl a taneční soubor kolem ní, zase v zájmu
zábavy, napodobuje naopak její pohyby. Registruji několik foťáků, mobilů a
I-Pad, kterým mě evidentně natáčí na video. To tu ještě nebylo, že jo! V duchu
oceňuju, že sem internet ještě moc nepronikl a pravděpodobně se tak okamžitě
neobjevím na youtube. Exibicionisticky si přece jenom trochu popularity
vychutnám, před tím, než se vrhnu do bezpečí za hradbu diváků. Týpek v zeleným
mi ukazuje zvednutý palec. Aspoň, že se tentokrát nikdo neptal na ty anální
praktiky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBiwM3aMy9L-l0SkLG7dQqyuBHtiR8fgAn4za8XWdA7S_nBT90rNikzC5olRbR1vvfpS6cm69V42LwfenS0lJ32-eGfADP7CIEY2nDbw2-tTMsF8FsgVnulnUHuk0Ztu1wB6-JgHHC1b4/s1600/klobouk.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBiwM3aMy9L-l0SkLG7dQqyuBHtiR8fgAn4za8XWdA7S_nBT90rNikzC5olRbR1vvfpS6cm69V42LwfenS0lJ32-eGfADP7CIEY2nDbw2-tTMsF8FsgVnulnUHuk0Ztu1wB6-JgHHC1b4/s1600/klobouk.jpg" height="247" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjujwMtUrO9x7S4CXopY0unj50EFhaKa6M0OVGbwjbyQnuIdbcS-gpuR-nAxwS25oR-b7ARtXlTEX0txxAZBmIJPNumDJKm8hPMdGPoPi620uS19hBFUAbx2OFt_upyjxS-qfoJloE2T0M/s1600/2015-09-30-1734.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjujwMtUrO9x7S4CXopY0unj50EFhaKa6M0OVGbwjbyQnuIdbcS-gpuR-nAxwS25oR-b7ARtXlTEX0txxAZBmIJPNumDJKm8hPMdGPoPi620uS19hBFUAbx2OFt_upyjxS-qfoJloE2T0M/s1600/2015-09-30-1734.jpg" height="360" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjt-61LdyBghnwK_4aZQ8vyWOCvkwKZza204y_ot4x2r4eaWtokg6kyIVDCGqblKBNBS6h_fDghAjToVSzNGAN8vcZlCNwBdjikLTLJk7glOOkgt9sDdE9zb02VmqcQYOlcAHTD7exys_Q/s1600/2015-09-30-1732.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjt-61LdyBghnwK_4aZQ8vyWOCvkwKZza204y_ot4x2r4eaWtokg6kyIVDCGqblKBNBS6h_fDghAjToVSzNGAN8vcZlCNwBdjikLTLJk7glOOkgt9sDdE9zb02VmqcQYOlcAHTD7exys_Q/s1600/2015-09-30-1732.jpg" height="360" width="640" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQpmsyDKaPbJTujvAweqI9MAl7Ook6mMtccqQAjeFT5ji3QLWMMiNRSsuagwzhTnaywtCffZ9oDDk6hieAgkt6x6C6Krsjut_rEIRJ_w8REMErddumpXh3b7kZeOXqfst8ebdAM-rd5Qo/s1600/2015-09-30-1730.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQpmsyDKaPbJTujvAweqI9MAl7Ook6mMtccqQAjeFT5ji3QLWMMiNRSsuagwzhTnaywtCffZ9oDDk6hieAgkt6x6C6Krsjut_rEIRJ_w8REMErddumpXh3b7kZeOXqfst8ebdAM-rd5Qo/s1600/2015-09-30-1730.jpg" height="360" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Festival v Limbe je něco mezi festivalem v Riu a Spartakiádou. Říznuté Afrikou.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibEoBMVlsDpTV5YdOPPI5jyMsaR1zJDAGfsZCjU5B7LzR98t2hn7KJNkTTGOz5agV6qVpFUTqTEc7fcydYHJH0H7DfI7xbHFsGV0qpwwIcAalWrKhoUa2yYSikouudqE3qGyzmW-BAid0/s1600/2015-09-30-1743.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibEoBMVlsDpTV5YdOPPI5jyMsaR1zJDAGfsZCjU5B7LzR98t2hn7KJNkTTGOz5agV6qVpFUTqTEc7fcydYHJH0H7DfI7xbHFsGV0qpwwIcAalWrKhoUa2yYSikouudqE3qGyzmW-BAid0/s1600/2015-09-30-1743.jpg" height="360" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhF07bHoW7fcu5gV4ajnpvc_v_0-luyD0XSu6JWLLXI-fbkHokXNYOGVrtoczgTMqHJNQkxyYegOPjDnoQJlTtVq92yMihsCLFGnASIDCM4Dj2p2y0Pl8ZLzXm-dsNbauT3a9CCoFYg6x4/s1600/2015-09-30-1735.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhF07bHoW7fcu5gV4ajnpvc_v_0-luyD0XSu6JWLLXI-fbkHokXNYOGVrtoczgTMqHJNQkxyYegOPjDnoQJlTtVq92yMihsCLFGnASIDCM4Dj2p2y0Pl8ZLzXm-dsNbauT3a9CCoFYg6x4/s1600/2015-09-30-1735.jpg" height="360" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoXpGjcl_qambH33IUGh1VCHw4QP6bsrmhXPCwZIzkWvLyRJ-UPB7sf7bsObRgZG6aVXF6vq8G3QKf-bTUu8GucjSXKG6su4NabXKAbRJFfkcntVhpug-KUX6zKUOqi2YzQwaj-snDfZE/s1600/2015-09-30-1736.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoXpGjcl_qambH33IUGh1VCHw4QP6bsrmhXPCwZIzkWvLyRJ-UPB7sf7bsObRgZG6aVXF6vq8G3QKf-bTUu8GucjSXKG6su4NabXKAbRJFfkcntVhpug-KUX6zKUOqi2YzQwaj-snDfZE/s1600/2015-09-30-1736.jpg" height="360" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLp4nnc7NX3KqXJmIH8mdUOt6dviLruBURXcjN53k9EcqdxlSLPhHL0_ZgKtpwh_4bbipz35JlzC5fw-ziiSG1Hp4jJeHd12YkeQjdiERi1DnBTw92bQyvJShgxt-Y7JLL-YGRMPZum0A/s1600/2015-09-30-1729.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLp4nnc7NX3KqXJmIH8mdUOt6dviLruBURXcjN53k9EcqdxlSLPhHL0_ZgKtpwh_4bbipz35JlzC5fw-ziiSG1Hp4jJeHd12YkeQjdiERi1DnBTw92bQyvJShgxt-Y7JLL-YGRMPZum0A/s1600/2015-09-30-1729.jpg" height="360" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEic3UiY2undueJVIvd_IuRgEbG45HonV_ZzrDXtzabtcSD1Uey37-sNsbEX6h6vGrlTvWCUcADXHCZKc2h-do6puccNG8MM9eXZBpQq8GIy7MS9RkGm_4MoKMQscHq4pDHd_simpP03ykc/s1600/2015-09-30-1737.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEic3UiY2undueJVIvd_IuRgEbG45HonV_ZzrDXtzabtcSD1Uey37-sNsbEX6h6vGrlTvWCUcADXHCZKc2h-do6puccNG8MM9eXZBpQq8GIy7MS9RkGm_4MoKMQscHq4pDHd_simpP03ykc/s1600/2015-09-30-1737.jpg" height="640" width="360" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKAapRLtYVNo4o8ZlLNM7b9HGbGjDnm9e2Shy1wdMsh_eEoOpfp5m5UCvUQaKuM_1QtYknlctbK2XoOBxSodFLrq2usb7NUOzmBu-huChbhuxr5a7FqN-UYhgbVoEfPfyhaD2DaZ3_2aM/s1600/2015-09-30-1733.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKAapRLtYVNo4o8ZlLNM7b9HGbGjDnm9e2Shy1wdMsh_eEoOpfp5m5UCvUQaKuM_1QtYknlctbK2XoOBxSodFLrq2usb7NUOzmBu-huChbhuxr5a7FqN-UYhgbVoEfPfyhaD2DaZ3_2aM/s1600/2015-09-30-1733.jpg" height="360" width="640" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-89104607005391794032015-04-02T06:12:00.001-07:002015-04-02T06:12:15.465-07:00Správný titulek musí přitahovat pozornost... takže... Šimpanzí mláďata!<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
Asi nejbáječnější věc, která v Limbe je, je záchranné
centrum pro zvířata (Limbe Wildlife Centre). Vypravili jsme se tam samozřejmě
podívat. Pro návštěvníky vypadá jako ZOO s výběhy pro obrovské množství
primátů, kromě toho se ale podílí na celé řadě projektů. Rovnou se přiznám, že
jsem tam dneska byla poprvé a samozřejmě nejsem odborník na jejich aktivity –
ale tenhle blog je o mých subjektivních zážitcích a myslím, že to tak vlastně
chcete.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Vlastní fotky zase nemám, takže vás (nejen z tohoto důvodu)
odkážu na jejich stránky, případně na facebook, kde je máte stejně
v mnohem lepší kvalitě:</div>
<div class="MsoNormal">
<a href="http://www.limbewildlife.org/">http://www.limbewildlife.org/</a></div>
<div class="MsoNormal">
<a href="https://www.facebook.com/limbewildlifecentre?fref=ts">https://www.facebook.com/limbewildlifecentre?fref=ts</a>.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A sem vám dám alespoň něco ilustračního, aby bylo jasný, jak ta zvířata vypadají.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPZFLkiaywcUUOx4wA93HhoDYpzT_7oSclxXI7Ts8ZtIprTzgdn6pAf7FPZHqHO9qfvfW4NxpmNSkFELP5q2FJhXQXgtXmlyhMvKLjOVy6oZTrUYDBii1AACLNVsqZRr06z8UzY4Y3tas/s1600/564px-Young_male_chimp.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPZFLkiaywcUUOx4wA93HhoDYpzT_7oSclxXI7Ts8ZtIprTzgdn6pAf7FPZHqHO9qfvfW4NxpmNSkFELP5q2FJhXQXgtXmlyhMvKLjOVy6oZTrUYDBii1AACLNVsqZRr06z8UzY4Y3tas/s1600/564px-Young_male_chimp.png" height="272" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: 12.8000001907349px;">"Young male chimp" by Frans de Waal, Licensed under CC BY 2.5 via Wikimedia Commons </span></td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Prošli jsme pokladnou a vydali se k výběhům. Po pravé
straně přes potok mají prostornou probíhačku šimpanzi. Na kraji cestičky, ze
které jsme je pozorovali, má každý z nich medailonek s mikropříběhem,
jak se do centra dostal. Leitmotivem je, že mu pytláci zastřelili
matku na bushmeat a mládě, na kterém je masa málo, prodali někomu jako domácí
zvíře. To pak žilo v příšerných podmínkách, dokud si toho někdo nevšiml,
nenahlásil to a lidoop nebyl zabaven a předán do stanice. Šimpanz je chráněné
zvíře skupiny A, nesmí tedy být loven, prodáván, kupován nebo držen v zajetí.
Za porušení se chodí do vězení, ale jak poznamenal o ochraně přírody jeden
Kamerunec na minulém Jangee, „In Cameroon, the law is on the paper.“ Úplatkem
se dá vyřešit leccos. Mezi medailonky mě zaujal příběh mláďěte, které si
koupila kdoví od koho francouzská turistka. Sama ho do centra druhý den
přinesla na zádech a žádala, aby ho nechali si hrát s ostatními, že si ho
prý zase večer vyzvedne. Dopadlo to samozřejmě tak, že jí zvíře bylo zabaveno,
ale fascinuje mě míra její ignorance. Vedle nás jsou otevřená vrátka a
procházíme jimi přímo ke kleci s dalšíma šimpanzema. Koukáme na ně
z půlmetrové vzdálenosti, Danče se jeden snaží učesat vlasy větvičkou.
Nicméně se ukazuje, že branka byla otevřená omylem a nevědomky jsme vlezly do
návštěvníkům nepřístupné části. Omlouváme se a prý to nevadí, nemohli jsme to
vědět. Ale stejně. Byla jsem od šimpanze na dotek daleko. Procházím se pomalu
dál a pozoruji, jak se opice chovají ve skupině. Ostatní jsou rychlejší a tak
jsem najednou sama. Přicházím k výběhu plnému drillů. Zrovna dostávají
krmení, snáší se na ně jako míčky červené, žluté a zelené koule. Někteří je
chytají ze vzduchu a s kořistí utíkají na vyvýšená místa, kde jim je
nemůže nikdo sebrat. Chlapík, co potravu přehazuje z kolečka přes plot, se
ke mně blíží. Zajímá mě, co dostávají dobrého a tak se jdu podívat. Jsou to egg
plants (což je v překladu lilek, ale tohle jako lilek nevypadá, spíš jako
tvrdá rajčata). S chlapíkem se dáváme do řeči. Nechává mě házet egg plants
přes plot, což s úsměvem od ucha k uchu dělám. Neziskovku, se kterou
tu jsem, samozřejmě zná. Zakecáváme se a Glenn mě postupně provádí celou
stanicí a říká mi o místních zvířatech hrozně moc zajímavých věcí.</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Začínáme právě u drillů. Ve výběhu jich je prý 102.
Z toho více než 50 se narodilo tady v centru: „Protože se jedná o
kriticky ohrožený druh, necháváme je se volně množit i v zajetí. Zas tak
volný to ale není. Každá samice může mít maximálně čtyři mláďata, potom jim
zavádíme subdermální hormonální antikoncepci, abychom zachovali alespoň nějakou
genovou diverzitu,“ vysvětluje mi Glenn. Najednou kolem nás projde samice
drilla. Venku před plotem. Ptám se Glenna, jestli utekla. Prý ano, ale nevadí
to. Mají dvě samice útěkářky, ale na krmení je vždycky zavolají zpátky a ony se
vrátí. Horší je to se samcem. Jsou obecně větší a mají výrazně růžovomodře
zbarvený zadek. Jeden z nich taky rád utíká. Nikomu sice neubližuje, ale
sedí u cesty za stromem a straší návštěvníky. Musí ho tedy držet v ubikaci
s uzavřenou střechou. Ostatně, podobně jsou na tom i šimpanzi, za kterými
jsme omylem vlezli přes otevřená vrátka. Jsou to ti chytřejší z tlupy. Tak
chytří, že se naučili utíkat. Výběh je oplocen elektrickým ohradníkem, ale
jenom některé dráty jsou pod proudem. No a tito šimpanzi se naučili, které to
jsou, a lezli jen po nenabitých drátech. Museli je tak izolovat od ostatních,
protože by se to navzájem naučili. „To je docela blbá daň za inteligenci, že
vás zavřou do stísněnějšího výběhu,“ říkám a přemýšlím nad paralelama s lidským
světem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c1/Drill_Lincolnparkzoo.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c1/Drill_Lincolnparkzoo.jpg" height="320" width="213" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Drill Lincolnparkzoo" by Grendelkhan, Licensed under CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Drilly z Wildlife Centre v Limbe čeká zajímavá
budoucnost. Brzy, prý do dvou let, je přesunou do chráněného volného přírodního
prostoru. Bude jim tak umožněno žít mimo ZOO. Navíc se tím v centru uvolní
místo pro gorily, které je už nutně potřeba. Aby mohli být drillové vypuštěni, je
nutné všem udělat zdravotní prohlídku. Glenn je zná jménem a pozná je od sebe.
Prý jsou to jeho nejmilovanější opice, ačkoliv by si jako ošetřovatel neměl
dělat oblíbence. Má tak přehled v tom, že prohlídku už absolvovalo 89
z nich. Ty ostatní se ale nedaří chytit, protože už vědí, že když šli na
prohlídku všichni okolo, čeká je to taky. A veterináře nemá nikdo rád, to je
jasný. Kdykoliv otevřou ošetřovatelé dveře, uteče zbývajících 13 opic nejdál,
kam jen jim plot dovolí. Glenn tedy říká, že teď dělají v prohlídkách
pauzu, tak na měsíc, aby se na to v opičí komunitě zapomnělo. Pak se udělá
zákeřný výpad a zbývající delikventi se pochytají a zkontrolují. „Zatímco
dospělí drillové jsou spíše klidnější, mláďata nemají stání,“ komentuje Glenn a
ukazuje mi opičata, jak utíkají od mámy na prolézačku. Matky si mezitím dělají
svoje a zdánlivě si jich nevšímají. Každá z nich ale umí naprosto přesně
rozeznat křik vlastního mláděte, a kdyby jim drobné šarvátky přerostly přes
hlavu, matky okamžitě zakročí a peroucí se mláďata od sebe odtrhnou.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Postupujeme k betonovému okruží, uprostřed kterého
bydlí krokodýl nilský. Vzpomínám na zbytky svého gymnaziálního vzdělání a ptám
se Glenna, jestli mají také ty symbiotické ptáky. Mrkne na mně a řekne, ať se
kouknu nahoru. Strom nad mou hlavou je posetý hnízdy snovačů. Samečci jsou
zářivě žlutí, samičky tak nějak okrové. „Nevíme, jak přesně spolu snovači a
krokodýli komunikují, ale jakmile jsme našeho krokodýla přesunuli sem do
výběhu, během krátké doby se přesunuli i snovači z celého okolí. Nikde
jinde je tady nenajdeš,“ říká mi a doplňuje pikantnosti z partnerského
života těchto ptáků. V době páření splete samec z trávy hnízdo tvaru
palčáku s děravým palcem, zavěšené na strom. Potom si před něj sedne a
natřásá se. Samice se na hnízdo podívá a buď se jí líbí a spáří se s ním,
nebo má výhrady a samec musí začít znovu a doufat, že se mezitím samice nespáří
s nikým jiným. Hnízda na stromě jsou tak směsí těch užívaných a těch,
které samice označily za nevyhovující k výchově potomstva. Ale zpět ke
krokodýlovi. Postrach bažin, který se živí jakýmkoliv masem, které se mu
dostane dost blízko, dobrovolně otevírá svou zubatou hubu a nechává snovače,
aby mu zobáky čistili zuby. Snovači se tak najedí a krokodýl pravděpodobně
nepodlehne potíži s chrupem. Tento vztah je ale vyvinutý jen
s krokodýlem nilským. Dwarf crocodile (česky to neumím) se snovači nepeče.
Kdo ale mimochodem se snovači peče, je kůň nahoře ve škole. Také na něm věčně
sedí ptáci a vyzobávají mu parazity.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Přesunujeme se k výběhu šimpanzích mláďat. Glenn mi je
představuje. Jsou tam čtyři mladí lidoopi do přibližně pěti let a jeden starší,
s pohnutým osudem. Jedná se o šimpanzího samce, kterému jako většině zde
přítomných pytláci zabili matku. Pravděpodobně při pádu ze stromu, který
následoval, se poranil a ochrnul od krku dolů. Intenzivní fyzioterapií a
expozicí ostatním opicím se u něj povedlo docílit poměrně dobré rehabilitace,
chodí a užívá i horní končetiny. Přesto po umístění do normálního výběhu byl
vystaven takové agresi ze strany tlupy, že ho museli přesunout zpět, aby to
vůbec přežil. „Šimpanzi jsou nesmírně hraví a milí tak právě do věku pěti let.
Pak se z nich stávají poměrně agresivní zvířata se složitými vztahy
v rámci skupiny. Právě to si řada lidí, co je chtějí chovat doma,
neuvědomuje,“ upozorňuje Glenn a jde až za mláďaty. „Mám tady naprosto příšerný
pracovní podmínky. Vážně, je to hrozný. V pracovní době si povinně musím
hrát dvě hodiny denně se šimpanzatama,“ mrkne na mně a rozesměje se. Říká ale
taky, že si musí dávat pozor, aby nezanedbával právě dospělého ochrnutého
samce. Když si prý nepohraje i s ním, tak je smutný a žárlí. Opička Madame
k nám natahuje tlapku (Nebo ruku? Jsou na tom nehty a vlastně to do ruky
nemá vůbec daleko) s prázdnou petflaškou. Sice mají ve výběhu fontánku
s vodou, ale prý mnohem raději pijí z petflašek. Glenn si jí od ní
pod plotem bere a naplňuje jí čerstvou vodou z kohoutku. Ve flašce je ale
díra. Ihned nabízím svojí petku, co mám v kabelce a daruji tak Wildlife
Centru svojí materiální podporu. Glenn ji plní vodou, zavře víčkem (šimpanzi si
jí přece umí otevřít) a podává Madame, který to ale sebere jiná šimpanzice.
Glenn tak ve výběhu nachází jinou láhem a před Madame na ní ukazuje prstem. Ta
okamžitě pochopí, pro flašku doběhne a donese nám jí, aby se jí dostalo tekuté
odměny. Glenn mi taky vypráví, že si šimpanzi umí flašky sami i z fontánky
naplnit, ale jde jim to jenom večer, když je větší tlak vody. Kromě toho také
umí vzít ovoce s velkým podílem vláken, namáčet ho do vody a ždímat si ho
do pusy (Nebo tlamy? Já už tady vážně nevím…).<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/93/Mandril.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/93/Mandril.jpg" height="320" width="213" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Mandril" by I, Malene. Licensed under CC BY 2.5 via Wikimedia Commons </td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Procházíme kolem mandrilů, nejbarevnějších opic se zadkem
jak kdyby si sedli do vodovek. Teda jenom samci, samice jsou, jak to tak bývá,
zbarvené decentněji. Glenn láká alfa male k plotu kusem chutného listí,
abych si ho mohla zblízka prohlídnout. Samec ho bere a odnáší si ho do stínu
přístřešku, kde ho sdílí se samicí v říji. To se pozná podle toho, že má
celou zadní část těla nateklou a překrvenou, jako by měla u zadku růžový balón.
Necháváme jim trochu soukromí a postupujeme ke gorilám. Gorily mají dva
poddruhy, Cross River a Western Lowland (doufám, že to píšu správně a nechtějte
po mně, jak se to překládá). Cross River už je skoro vyhubená a ve stanici mají
jednu samici. Ptám se na to, jestli se spolu navzájem mohou rozmnožovat.
Technicky prý ano, ale vytváření hybridů není žádoucí, protože lze jen těžko
odhadnout, co to do budoucna udělá. V sousedním výběhu je samotný samec.
Je to prý proto, že právě dospěl a snaží se bojovat se samcem dominantním.
Takové souboje ale mohou být dost tvrdé a ošetřovatelé se o něj bojí. A tak je
raději drží odděleně. Když totiž nechali minule jiného samce bojovat, skončilo
to zlomenou holení a sedmi měsíci v sádře. Lidoopi jsou ale nesmírně
zvědaví a pacienta tak celou dobu zajímalo, co je pod sádrou ukryto. Sedm
měsíců tak na něj musel někdo 24 hodin denně koukat, jestli si znehybnění
nesundavá. A takový zápřah služeb prý byl únosný tak maximálně jednou. Celé
centrum teď přemýšlí o tom, jak situaci vyřešit. Prý pomůže snad právě
přesunutí drillů do přirozeného prostředí, čímž se uvolní velký výběh a gorily
tak půjde rozdělit.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Docházíme na konec okruhu. Doháníme ostatní a Glenn nám
ještě ukazuje zázemí centra. Pravidelně se tam udávají výukové projekty pro
místní děti. Také zde se ví, že bez vzdělání obyvatelstva, které
v jedinečné kamerunské přírodě bydlí, se její ochrana dělat nedá.
V Glennově kanceláři visí plánek pražské ZOO a její ředitel je zde
v Limbe prý docela pravidelným návštěvníkem. Další výuka prý bude v sobotu
a můžeme se přijít podívat. Snad to stihnu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-74706179755255865622015-03-30T14:50:00.001-07:002015-03-30T14:50:06.845-07:00Jedeme do Limbe<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
Ano, vím, že už jsem sem nic dlouho nenapsala. Pořád jsem
čekala, až se mi stane něco podobně zábavnýho, jako tyfová historka, abych to
mohla náležitě vylíčit. Jenže pořád se nic neděje. Můj život je úplně všední.
Takže jsem se rozhodla, že vám o těch všedních věcech povím víc. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Úplně všední není, že začaly prázdniny mezi druhým a třetím
trimestrem a my tak jedeme na dovolenou. Cílem je, na místní poměry turistické
(ale zatím jsem tu zahlídla jen jednu další bělošku, jak nastupuje do taxíku a
pak jednoho bělocha, jak proti mně šel na ulici, ale když přišel blíž, ukázalo
se, že to je Zdeněk), město Limbe na pobřeží Atlantiku. Část výpravy má v plánu
vylézt na blízkou čtyřtisícovku Mount Cameroon. Závidím jim to, ale kdo mě
někdy viděl lézt do kopce asi pochopí, že bych se měla spíš držet toho psaní.
Nebo vlastně čehokoliv jiného.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Cesta začíná tím, že musíme ze školy sejít do údolí na Door
Market, odkud jezdí shared taxíky. Je to procházka tak na hodinu a půl a jdu se
Zuzkou a dvěma místníma klukama, co stavěli nahoře nový workshop. Řeč se stáčí
na sňatky. Se Zůzou jim sdělujeme, že když se chtějí v Čechách dva lidé
vzít, tak je to většinou z jejich rozhodnutí a jejich rodiny do toho
příliš nezasahují. A taky že moc neřešíme věno. Kluky to zaujme a hned se celí
rozzáří. Prý se do České republiky přestěhují, když je tam shánění žen tak
snadné. Také říkají, že za takových podmínek by si snadno našli několik žen.
Bohužel jim bereme nadšení, když jim povíme, že v Čechách lze mít jenom
jednu manželku. Jeden z nich komentuje, že to by nechtěl. Že chce alespoň
tři a s každou pět dětí. Ptáme se Kvaka, kolik žen by chtěl on. „Jenom
jednu,“ povídá a my jsme se Zuzkou potěšené, dokud nedodá: „Já bych na víc
neměl peníze.“ Zůza se ještě zeptá, jestli by i žena mohla mít více manželů.
Kluci celí strnou. Evidentně je taková možnost nikdy ani ve snu nenapadla. „Ne,
ne, ne, to by rozhodně nešlo. To by ta žena nemohla stihnout. To jde jenom,
když je má tajně,“ rezolutně myšlenku odmítají.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Noc trávíme v Bamendě, abychom se další večer mohli
nalodit do autobusu. Všimla jsem si, že Česká republika teď žije tím, že skrz
ní projel americký konvoj. My tu také máme konvoje. Jezdí v nich noční
autobusy, aby se nemusely bát pravděpodobně nepravděpodobné možnosti útoku Boko
Haram a pravděpodobně pravděpodobné možnosti prasklé pneumatiky. Každopádně náš
autobus do Limbe v konvoji nejel, tak nevím, jak si to vyložit. Ačkoliv
jsem možná jenom nepoznala, jak takový konvoj vypadá. Zdeněk tvrdí, že to, že
jsme občas minuli jiný autobus, bylo ono. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Opět jsme jeli mikrobusem se sklápěcíma sedačkama v uličce.
Opět jsem seděla na sklápěcí sedačce v uličce. Tentokrát se aspoň dala
opřít hlava, a kdyby mě nebudilo každé zastavení, kdy se mi do očí rozsvítilo
prudké světlo a začali přese mně přelézat lidé, tak bych i spala. Teda, ještě
bych nějak musela odstínit všudypřítomný křesťanský popík, který na mně proudil
z reproduktoru přímo nad mou hlavou. Dozvěděla jsem se z něj, že za
všechny problémy Nigérie nemůže ani kolonizace západem, ekologické hrozby nebo
stále větší vliv korporací, ale „you and me“, protože se málo modlíme. Ale
naštěstí jsem se hned v další (a další a další) písni dozvěděla, že mě
Ježíš přesto miluje. To máte tak. Když pro vás náboženství není v Čechách tématem,
jediné, co musíte udělat, je jednou za pár měsíců odmítnout příliš horlivého
svědka Jehovova. V Kamerunu na něj ve veřejném prostoru narazíte na každém
rohu. Normálně s tím nemám problém, beru to jakou součást toho, jak to tu
chodí, ačkoliv mi trochu vadí, jak je sem křesťanství natlačené Evropou a tak
nějak si obecně myslím, že misijní činnost není fér k lokálnímu obyvatelstvu
s vlastní původní kulturní tradicí. Ve tři ráno bych ale ocenila, kdyby mě
Ježíš miloval o trochu méně. Nebo alespoň méně hlasitě. Na tomhle musím ještě
zapracovat. Myslím, že takovou cestu lokálním autobusem bych si ve skutečnosti
mohla docela užít, kdybych vnitřně akceptovala, že to bude nepohodlný, ale
stojí to za to (jako to koneckonců akceptuju při cestování docela často). Už se
mi to víceméně daří při denních přejezdech, ale při těch nočních mi to sahá na
spánek a to je věc, kterou ještě neumím vyklidnit. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEcCQOUi0uJRJr019Hk491g77Y7ivd7_W6WyTi_BVnJwzt4TGcOkoOJtFkiHEcS6Vkyp6HLQ5_zg4OHTFZyIik43z_jR1Itxk37hIWS7a7HvbDZAwFpf2e-wmRbSg2Dvb56JNbKO50Cxw/s1600/2015-09-23-1705.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEcCQOUi0uJRJr019Hk491g77Y7ivd7_W6WyTi_BVnJwzt4TGcOkoOJtFkiHEcS6Vkyp6HLQ5_zg4OHTFZyIik43z_jR1Itxk37hIWS7a7HvbDZAwFpf2e-wmRbSg2Dvb56JNbKO50Cxw/s1600/2015-09-23-1705.jpg" height="180" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Soyaman na Door Marketu</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
Ráno přijíždíme do Limbe. Necháváme se překvapit úkazy, jako
je semafor (jeden a moc ho nikdo nepoužívá) a zelený odpadkový koš (jeden a moc
ho nikdo nepoužívá). Ubytováváme se v hotelu, kde sice na začátku
vymýšlíme, že budeme bydlet ve čtyřech na dvoulůžkovém pokoji a střídat se na
karimatce na zemi, nakonec ale zvítězí touha po pohodlí. Máme tak každý svojí
postel, což minimálně mě naplňuje, po noci v autobuse, hlubokým štěstím.
Hned tohoto luxusu využívám a budím se až pozdě odpoledne. Dochází mi, že jsem
naposledy jedla sóju před nástupem do autobusu předešlého večera. Sója je tu
moje oblíbené jídlo. Vegetarián se nesmí nechat zmást. Sója jsou kousky
zpravidla hovězího masa, napíchané na špejli a důkladně ogrilované. Po syrovém masu
sice trochu lezou mouchy, ale věřím tomu, že vysoká teplota všechno špatné
zničí. Prý je lepší nakupovat u soyamenů, kteří mají konstantní stánek s grilem
(vyrobeným z barelu), než u těch, kteří vše potřebné, případně jenom
hotový produkt, vozí na vozíčku. Sója se podává s cibulí (jak mi dnes
došlo, nakrájenou stejným nožem jako to syrové maso, ale už ji jím měsíc…) a
případně pepe omáčkou. Pepe je místní varianta chilly papričky, kterou taky
pěstujeme a prodáváme v e-shopu na podporu neziskovky, pro kterou pracuju
- <a href="http://kedjom-keku.com/kategorie-produktu/pepe-african-habanero/">http://kedjom-keku.com/kategorie-produktu/pepe-african-habanero/</a>.
Jo a Pepe je taky členka naší smečky psů – skoro všichni se jmenují po jídle.
Každopádně se zvedám z postele a nakupuju něco na oběd, abych dohnala
holky u moře. Sedí na skále s výhledem
na vlny, tmavý bahnitý písek a ropný vrt. Sledujeme líný oceán, jíme a čteme
si. Jak říkám, žiju tu všední život.</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<o:p><br /></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-43747714244447395472015-03-20T09:25:00.002-07:002015-03-20T09:25:43.463-07:00Jak se stoná v Kamerunu...<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
Tak jo. Stvořitel si ze mě dělá legraci. Ale asi mě zároveň,
jako svou oblíbenou hračku, nechce úplně zničit. Připadám si jako ten
umolousanej plyšovej medvěd, kterýho za sebou dítě za ucho všude tahá. Ukázalo
se, že nemám břišní tyfus. Dennis jen usoudil, že v nemocnici, kterou
běžně ostatní Češi používají, bychom dlouho čekali a vzal mě do jiné, o dost
úrovní horší. Já to nepoznala, protože jsem vůbec nečekala, že by mě vzal jinam
a místní nemocnice od sebe nepoznám. Teda, teď už jo. Nemůžu se na něj za to
úplně zlobit, protože z jeho pohledu to pravděpodobně dávalo smysl.
Minimálně proto, že si myslím, že je zakoukaný do místní sestřičky. Každopádně
to byla chyba, která mě stála 4 intravenozní aplikace širokospektrých
antibiotik v kombinaci s jinýma, perorálníma. Všechno bylo
jednorázový, takže HIV nebo HepC z toho snad nedostanu, ale moje střevní
mikroflóra se bude chvíli vzpamatovávat. A to je blbý, protože ji tu fakt
docela potřebuju.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Odpoledne druhý den léčby na tyfus jsem řekla, že chci
nemocnici změnit (po tom, co mi víc jak den trvalo zjistit, že jsem v jiné
a o dost horší). Pořád jsem měla teplotu a nebylo mi dobře. Ukázalo se, že to
je větší problém, než jsem si myslela. Existuje tu asi docela konkurence a bylo
mi řečeno, že když léčbu někde začnu, musím jí tam taky dokončit. Že by
z toho Dennis měl jako doporučující člověk problémy. V nové nemocnici
už navíc asi nikdo není, takže jsem souhlasila ještě s poslední večerní
dávkou v té staré. Myslím, že jsem se v životě tolik nebála a nebyla
tak na dně, jako když jsem po ní přijela k Dennisovi domů. Tekly mi slzy,
které jsem se dost marně snažila zastavit. Dennis se ptal, proč brečím. Nemohla
jsem mu moc odpovědět. Nelze totiž říct: „No, víš, brečím, protože
zdravotnictví ve vaší zemi, kam jsem přijela dobrovolně, a ve který ty budeš
pravděpodobně žít celý život, i kdybys nechtěl, stojí za starou bačkoru a jsem
nešťastná, že tu nemám přístup ke svému hypermodernímu, na které jsem zvyklá.
Bojím se, že dostanu sepsi a protože tu není jednotka intenzivní péče, tak
prostě umřu, stejně jako kdokoliv z lidí, co tu bydlí…“ Utřela jsem tváře
a povídala něco o tom, že pláču, protože jsem nemocná daleko od lidí, který
miluju, nebo tak… Bylo mi blbý dělat scénu vevnitř, ale zase na druhou stranu
jsem si nemohla pomoct. Poprosila jsem je, že potřebuju chvíli pro sebe a budu
venku na zápraží. V Africe ale nejste nikdy sami. Myslím, že se tu na ten
koncept prostě nehraje. Ať už kulturně, kdy nesdílí náš individualismus, tak
čistě prakticky. V okamžiku, kdy celá početná rodina žije v jedné
místnosti, osobní auto má běžně devět míst a na základní škole chodí to třídy
padesát a více dětí (do té naší ne, my máme třídy malinkaté), tak si lze
představit, že soukromí není úplně to, co by bylo na denním pořádku. Vylezla
jsem s opuchlejma očima ven, sedla na stoličku a trvalo půl minuty, než za
mnou přišel Dennis, aby se zeptal, jestli jsem v pořádku. Sakra,
potřebovala jsem být sama a vybrečet se. Řekla jsem mu, aby mi prosím dal pět
minut. Odešel. Trvalo dvě minuty, než za mnou poslali svého osmiletého syna: „Why
are you crying? There is food inside, come!“ nedal mi šanci. Sebrala jsem
poslední zbytky energie na to se uklidnit a šla jsem si dát pečený banán a
papáju. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ráno se ukázalo, že Dennis přece jenom domluvit, že se půjdu
léčit do jiné nemocnice. Jako záminku zvolil, že tam mají wifi, o kterou jako
cizinka stojím. Pro mě za mně. Dala jsem jim sešit s dokumentací z minulé
nemocnice (dokumentace se tu píše do školních sešitů, každý pacient má svůj).
Sestra protočila oči. Za nějakou dobu přišel doktor. Koukl na sešit a točil
očima ještě nějakou dobu. Pak mě uklidnil, že jsem v dobrých rukou, poslal
znovu na testy, a když jsem se vrátila, pořád se mu ještě protáčely oči. Prý
nemám tyfus. Druhá nemocnice jen absolutně neví, co dělá. Doktor mluví
perfektní angličtinou a už jen vizuálně je vidět, že jsem v úplně jiném
prostředí. Jsem jen normálně nastydlá, pravděpodobně viróza. Říkám mu, že jsem
se ráno koukla do krku v zrcadle a našla jsem si na mandlích úplně
příšernej čep. To mi přijde spíš bakteriální. Bylo to ale utržené zrcátko od
auta, které zmenšovalo, tak jsem si ho nemohla pořádně prohlídnout. Kouká mi
chvíli do krku a že prý ne. Až později ten den jsem se prohlédla v zrcadle
na sesterně. Domnělý čep byla rostoucí osmička, od mandlí na tři hony daleko.
Ale já už jsem byla tak vystresovaná, že jsem nebyla schopná do pěti napočítat.
A hlavně v tom zrcátku to fakt byl jen bílej flek někde v puse.
Doktor řekl, že bude lepší, když si tu pár dní odpočinu. Najednou jsem si
nebyla jistá, jestli jsem na ten tyfus neumřela a neocitla jsem se v nebi.
Dostala jsem SVŮJ pokoj. Jsem tu SAMA. Personál dokonce (většinou) KLEPE! Mám
tu koupelnu se splachovacím záchodem evropských tvarů. Sprcha tu není, ale
aspoň je tu dost vody na polejvání ze sudu a dá se dopustit další (když teče).
Na posteli je matrace. V zásuvce elektřina. Instant heaven. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Odpoledne mi doktor Nick zavolal na mobil, jestli se nechci
stavit u něj v kanclu. Tím jsme založili takovou tradici. Chodím si s ním
k němu do kanceláře povídat. Od Kamerunu čekáme, že to je taková díra v Africe,
kde jsou všichni chudí a umírají hlady, nesvítí světlo a jediná mezinárodní
korporace, která se sem jakž takž dostane, je Coca-cola (protože ta se,
přiznejme si, dostane prostě všude. Vsadím se, že když dělal Neil Armstrong
malý krůček pro člověka - velký skok pro lidstvo, došel si jím přímo pro
vychlazenou černou tekutinu.) Doktor Nick je určitě o dost bohatší než já. Má
obrovský, nový, černý džíp, děti mu studují prestižní obory na prestižních
univerzitách a on si tu vede nemocnici a vysokou školu pro sestry a
zdravotnické techniky (kde studuje dobrá stovka, spíš víc, studentů za školné,
které bych já měla dost problém dát dohromady). Ukazuje mi obrovsky zvětšené
fotky jeho rodiny. Když míjí manželku, obligátně se svěřuje, že měl girlfriend,
ale manželce se to moc nelíbilo a tak už jí nemá. Girlfriend tu tak nějak mají
všichni. Fascinuje mě ale, jak rychle se k nim přiznávají. Samozřejmě je
za tím trochu zištnosti, aby se jako zjistilo, jak na to budu reagovat. Stejně
mě to vždycky překvapí. Když si odcházím koupit něco do města, políbí mi doktor
Nick ruku na rozloučenou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Druhý den už mě nakládá do svého bouráku a bere do hotelu nad
městem na oběd. Je to takový ten podnik, co si strašně roztomile hraje na to,
že je západní, aby mohl být třikrát tak drahý. Nechápejte mě špatně – ráda jím
v místních restauracích a nerozhodí mě, že si třeba musím sama vylovit z hrnce
podivný kus slepice, o kterém jsem neměla ponětí, že na tom ptákovi existuje.
Vadí mi, nebo spíš fascinuje mě, jak ze sebe tento podnik dělá něco, čeho a priori
nemůže dosáhnout, třeba už jen proto, že personál nikdy v pravé francouzské
restauraci nebyl. Mají teplý švédský stůl, který je ale úplně studený, protože
jsme jediní zákazníci. Paní ale říká, že to není problém, ať si nandáme, že nám
to dá ohřát do mikrovlnky. Nandáme si. Na výběr jsou vegetariánské špagety,
ryba a kuře. Volím rybu. Jdem si sednout ke kulatému stolu s bílým (ale
poněkud plastovým) ubrusem až na zem. Leží na něm použité párátko. Paní všechno
dost trvá, ale nakonec dostaneme onu ledovou Coca-colu, bez které by cestování
nebylo cestování. Jídlo nám donese ještě přikryté plastovou fólií, do které
talíř zabalila, než ho dala do mikrovlnky. Důležité ale je, že jsou to dva
talíře na sobě, přece se tu jede pořádná francouzská gastronomie, že jo! Pořád
čekám, že plastovou fólii sama sundá a odnese. Paní ale prostě odejde. Sundám
si jí tedy sama a zmuchlám pod horní talíř. Ženatý doktor Nick, který se při
čekání na mikrovlnku neváhal zeptat, jak že to mám s tím přítelem, se před
jídlem pomodlí a vysvětlí mi, že je katolík. Ryba je prostě upečená, ale moc
dobrá. Po jídle se vrátíme do auta, kde mě doktor Nick vzal za ruku. Musela
jsem se trochu vymluvit, že nechci urazit jeho manželku. Vracíme se do
nemocnice a řešíme, jak dlouho ještě zůstanu. Všem stranám (a zejména straně
sester) je už dost jasný, že jsem vlastně skoro zdravá a není jediný medicínský
důvod, abych byla v nemocnici. Beztak si z ní odcházím, kdy chci a
používám ji trochu jako hotel, kde se vás ale třikrát denně zeptají, kolikrát
jste močili a „Stolice byla?“. Bavím se představou, že jsem ubytovaná v Hiltonu
a recepční se mně vždycky, když jdu okolo, otáže, jestli jsem náhodou
nezvracela. Doktor Nick ale o mně ještě nechce přijít a tak navrhuje, že bych
se měla úplně doléčit a zůstat do neděle. To ale znamená, že budu muset
schovávat paralen. Jednou jsem ho totiž odmítla, protože jsem už neměla
teploty. Od tý doby jsem při každý vizitě za odmítačku léků a místní se nějak
vůbec neumí vyrovnat s tím, že by někdo nedělal něco přesně tak, jak
doktor nařídil. Teď už si ho od sester soucitně beru a pak ho prostě vyhazuju.
Je mi ale dost blbý být v nemocnici, kterou nepotřebuju. To radši doktora
Nicka normálně navštívím. Obávám se, že je čas opustit ráj a vrátit se do
reality. Ona ta realita je totiž taky dost dobrá a byla by škoda jí strávit
něčím, čeho se můžu přesytit v Praze.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-58925234953981951002015-03-16T14:25:00.001-07:002015-03-16T14:36:57.815-07:00Melou pomalu, ale jistě.<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
K hlavním životním milníkům: první pusa, první pivo,
první sex, nyní přidávám první africkou infuzi…<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ale než začnu, povím vám historku, co se stala už před
několika lety a trochu zvedla stojaté vody naší lékařské fakulty. Mám kamaráda
doktora. Infektologa. Moji spolužáci o tom, že se známe, nevěděli a tak jsme se
rozhodli, že si z nich vystřelíme. Na jeho kliniku jsme dotáhli jiného
kamaráda, který předstíral, že je třicetiletý pacient s břišním tyfem,
který byl sice léčený, ale byl stále ještě infekční. Už šestnáct let. A tenhle
chudák tam byl prostě zavřený, aby nemohl ohrozit své okolí. Na břicho jsem mu
lakem na nehty udělala tyfovou rozeolu, dostal plínu a nemocniční košili. Jiný
kamarád mu založil facebookový profil, kam jsme si ho všichni přidali, takže
měl desítky přátel. Jasně, takhle to zní jako totálně prokouknutelný, zvlášť
když jste medik ve čtvrtém ročníku. Ale já bych to taky nepoznala. Autorita
lékaře, který vám něco říká, je totiž dost vysoká. Hráli to s námi ostatní
doktoři i sestry na oddělení. Měl vyrobenou pečlivou dokumentaci, včetně
archivní verze zažloutlých papírů „ze začátku jeho onemocnění.“ A navíc, vůbec
nečekáte, že by se něco takovýho mohlo stát a někdo by vám během výuky tak moc
lhal. Doktor mně a dvě moje spolužačky zabalil do jednorázových ochranných
pomůcek a poslal nás za ním, abychom odebraly anamnézu a vyšetřili ho. Holkám
se na pacienta nechtělo moc šahat a plánovaly, jak si potom vyperou boty. Vůbec
se jim nedivím. Následně jsme to důkladně probrali, nejprve výukově s mým
kamarádem, potom samozřejmě v kuloárech. Všichni byli šokováni. Troufám si
ale říct, že víme o břišním tyfu mnohem víc, než kdyby se to nestalo. Druhý den
jsme došli do nemocnice a bublina praskla, když byl pacient zmíněn na jiném
oddělení, které to s námi ale nehrálo a doktorka vůbec netušila, o čem
mluvíme: „To si z vás asi někdo vystřelil.“ Přišel čas kápnout božskou:
„Já se vám musím k něčemu přiznat…“ No, co dodat, žehlila jsem to ještě
dlouho.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Každopádně, znáte to. Můžete tomu říkat Boží mlýny. Karma.
Zvrhlej stvořitelův smysl pro humor. Jen co jsem dosedla na letiště
v Douale a v podstatě proběhla inkubační doba břišního tyfu, dostala
jsem horečku. Jsem na něj sice očkovaná, ale vakcína chrání jen něco kolem
70-80%. Dva dny jsem se válela a nic nemohla, abych třetí den poprosila
Dennise, aby mě odvezl do nemocnice. Na motorce, přirozeně. Je až podivuhodné,
jak si jde rychle zvyknout na cokoliv. Už jsem zkušený spolujezdec a bojím se
jen skopce, zvlášť když jsou na jeho spodku díry v silnici. Hrdě hledím
smrti přímo do očí a neuhýbám pohledem. Nebo tak to aspoň cítím, skutečnost
pravděpodobně tak dramatická není – jinak by tu bylo nehod víc. Tak se to tady
prostě dělá a všichni jsou na to zvyklí. Jediná nepříjemnost byla, když se
utrhl gumový špagát, kterým jsou přidělaná zavazadla, a švihnul mě do ruky.
V tu chvíli jsem byla vděčná za to, že jsem přibalila koženou bundu. Jízdu
v protisměru už ani nezmiňuju, normálka, ne? Dojeli jsme do nemocnice. Je
to takový baráček, jedna místnůstka s doktorkou nebo sestrou, co má za
vzdělání jsem se neptala. Druhá místnost labina, dva pokoje po dvou postelích,
porodnická místnost. Nebo tak nějak, přesně se mi to spočítat nepovedlo. Nečekala jsem. Paní mi změřila tlak, zvážila mě, zeptala se na pár otázek.
Obecně mi to přišlo hodně praktický, v Čechách se s tím sice mažeme
víc, ale na druhou stranu paní přesně zjistila, co potřebovala. Udělala mi
laboratorní testy (je to privátní klinika, takže samozřejmě po tom, co jsem
zaplatila 10 000 franků – asi 400 korun), brala ASLO, test na břišní tyfus
(což přesně nevím, jak se dělá), malárii a počet bílých krvinek. Mimochodem,
motorka s mým pasem na palubě stála celou dobu venku a Dennis řekl, že se
jí nic nemůže stát. Má pravdu, nic se nestalo. Zase to s tou
podezřívavostí přeháním.</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Hodinu čekání na výsledky jsme vyplnili nakupováním a
vybíráním z bankomatu. To totiž vůbec nebyla legrace. U prvního jsem si
uvědomila, že mám nízko postavené limity a proto mi nechce dát peníze. Připojila
jsem se, limity změnila (operace tak na dvacet minut, s připojením
riskujícím cévní mozkovou příhodu vznětlivějších uživatelů, a mým mobilem,
který se kdoví proč rozhodl, že mi nebude v Kamerunu pořádně zobrazovat
zprávy). Vrátila jsem se k bankomatu – a byl mimo provoz. Přitom ještě
před dvaceti minutami fungoval. No, jeli jsme na benzínku. Ve zdejším bankomatu
ale nebylo dost peněz, chtěla jsem vybrat 250 000 Franků (zní hogo fogo,
co? Ale je to asi 10 000 Kč), protože platím své bance docela velké poplatky
za zahraniční výběr. Třetí bankomat, stejný problém. Nakonec jsem se smířila
s 200 000. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V nemocnici mi pověděli to, co už asi tušíte. Ano, mám
břišní tyfus. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Léčba spočívá mimo jiné v pětidenní aplikaci (2x denně)
intravenózních antibiotik. Musím tedy zůstat tady dole ve městě, nahoře bychom
to asi nezvládli – na to, abych si sama napíchla žílu jsem málo feťák. Dennis
mi okamžitě nabídl, že můžu bydlet u něj v domě, který je hned u
nemocnice. Má tu manželku a tři děti. Jedna místnost, jedna postel za závěsem,
kuchyně před závěsem a v ní obývák s gaučem. Moc se sem toho nevejde. A stejně to
prý vůbec není problém. Jsem vítaná. Jeho manželka se na mně usmívá zeširoka,
aby mě uvedla dovnitř. Z evropského pohledu neuvěřitelné a hrozně milé.
Jediný trochu trapný moment je, když mi se stejně zářivým úsměvem nabídne, že
mí ohřeje vodu na umytí. Asi jsem opravdu hodně špinavá i na africký poměry. Jak
jsem psala minule, docela to v tomto smyslu nahoře rozjíždíme. Ptám se taky
paní domu, kde bych našla „bathroom“. Nerozuměly jsme si. Já hledala záchod,
ona mi ukázala budku, ve které se umývají. Naštěstí mi bylo dostatečně divný, že tam není žádná díra a šla jsem se
zeptat. Zažehnala jsem tak potenciální průšvih. Po umytí mě Clariss zabalila do
africké sukně s motivem oslavy Mezinárodního dne žen a dala mi šátek na
hlavu na místní způsob. Líbí se mi to, odteď to tak budu nosit pravidelně.
Začala mě učit vařit podle jejich receptů. Já jsem na oplátku slíbila náš
tradiční guláš. Trochu to kazí jen fakt, že se nechci dotýkat společného jídla,
ačkoliv desinfikuju ruce jak šílená. Večer koukáme na „african movie“. Je to
velké drama, kde na začátku byli dva bratři, jeden měl jen syny a druhý jen
dcery. A oba měli manželku. Jenže pak otec dcer zemřel a druhý pár se je, i
s jejich matkou, snaží vystrnadit z domu. Sekce rodiny dcer
hystericky brečí dokonce víc, než postavy na průměrném LARPu od Rolling, o. s.
Do toho se motá witchcraft. Pravá čarodějnice je matka synů. Připraví ale
„medicine“, kterou ofoukne všechny ostatní (ten trik bych vám přála vidět), aby
si mysleli, že čarodějnice je matka dcer. Ta se pak chce oběsit, ale najednou
je průstřih záběru na Bibli svatou a zpět na matku. Oprátka zázrakem zmizela.
Podbarveno napůl synťákovou, nepřetržitou hudbou. Telenovela po Kamerunsku. Večer
mě uloží na matraci mezi gauči pod obrovskou moskytiéru. Za ní jsem vděčná.
Přestava, že bych si pořídila ještě malárii mě nijak vysokou tohou nenaplňuje.
Dennis doveze dovnitř ještě svou motorku. Mohla bych před vámi předstírat, že
mi to přijde přinejmenším pozoruhodný, ale protože jsem s motorkou na
chodbě už v životě nemalou dobu bydlela, tak to spíš příjemně připomíná
domov. Nakolik jen bylo nádraží Brno-Chrlice mým domovem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Držte mi palce, aby mi zabrali antibiotika a moje střevní
mikroflóra neprodělala apokalypsu. S tím koktejlem, co beru, to totiž není
úplně hypotetická možnost. Už zvažuju, jak se na mém blogu bude vyjímat
historka o tom, jak jsem si po domácku prováděla transplantaci stolice
(schválně si to hoďte do googlu). I když si za to vlastně můžu sama. Nemám si
dělat legraci z ostatních, že jo!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-56609514750080897312015-03-13T15:23:00.001-07:002015-03-13T15:35:18.591-07:00O hygienických standardech<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
Ostatní učitelé se mi svěřili, že mi před mým příjezdem
samozřejmě pořádně prolustrovali facebook. Našli tam tak také příspěvek, ve
kterém žádám kamarády, co by měli cestu do Ameriky, aby mi dovezli oblíbený
šampón. Nálepky útlocitně čistotné paničky se tak teprve budu muset zbavit. Osobně
mám dojem, že se mi to dost daří, místní norma je ale pořád někde jinde. Původně
jsem si říkala, že si vodu v kotli na ohni ohřeju na mytí jednou za dva
dny, budu tedy mít koupel zhruba s poloviční četností, co v Praze. A
když se jede na víkend, tak se taky nemeju každý den, že jo. Jsem tu druhý
týden a jsem na pěti. Předpokládám, že se dostanu na, zde běžný, týden. Zkouším
si alespoň čistit pravidelně zuby. To mi zatím docela jde. Zároveň děkuji Bohu
za vlhčené kapesníčky, které vnímám jako kompenzaci za to, co nám ženám na
tomto světě připravil za hygienické výzvy. Jako by si zpětně po cimrmanovsku
uvědomil, že tohle opravdu nedomyslel. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Naše koupelna je vedle kuchyně a nad ní
je spací patro. S tímto prostorem je u stropu propojená, takže horká pára
stoupá až k místu, kde spíme a slyšíme se navzájem šplouchat. Polévám se
tak teplou vodou, když na mně Zdeněk shora volá „Ty jo, Terezo, co tam
používáš? To voní, jako kdybys měla nějakou vroucí olejovou vonnou lázeň s nějakýma
esencema, nebo co…“ „Šampón,“ odpovídám suše. Holky mi říkají, že to taky
používaly, dokud si ty svoje nevyplácaly. Od té doby mají, stejně jako všichni
okolo, hrubé mýdlo. Pere se s ním, myje nádobí, myje tělo, myjou vlasy.
Holky ale mají vlasy pěkný, takže až budu mít chuť na výzvu, půjdu do toho
taky. Zatím se ale pořád ještě stříkám deodorantem a používám krém na
opalování. Parfémovaný. Kdykoliv se s ním namažu, místní osazenstvo,
podobným pachům již odvyklé, si toho po čuchu všimne. Jenže já jsem ještě bílá
jako stěna, což je v Kamerunu jak pěst na oko. Potřebuju se trochu opálit,
zároveň se ale bojím, abych se nespálila. A tak se mažu. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Musím ale říct, že
snížení hygienických standardů má svoje pozitiva. Kromě určité volnosti,
zažívané snad Hippies ve sladkých šedesátých, také mnohem víc oceníte, když se
k očistě konečně dokopete. To se mi povedlo dneska. Umyla jsem se úplně
celá. Včetně nohou. Jakože fakt. Potom jsem se nastříkala deodorantem,
vyčistila zuby, vzala si čistý prádlo a čistý kalhoty. Najednou jsem byla jen
čisté triko od dokonalosti. Našla jsem ho čerstvě usušené sluníčkem na šňůře,
na kterou mi ho připravila místní paní, která pro nás pere (což je, mimochodem,
báječné). Blaho, srovnatelné snad jen s narozením prvorozeného syna nebo
zvukem zapínající se myčky na nádobí. Čistota mi mravenčila až do konečků
prstů. Dokonce jsem zakázala dětem mi zaplétat vlasy. Vydrželo to, vzhledem k všudypřítomné
hlíně, asi tak pět minut, ale rozhodně to stálo za to.<o:p></o:p></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-15234006879164382202015-03-13T14:49:00.000-07:002015-03-13T14:49:32.990-07:00Jak jsem se přidala do jungee<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; font-size: 11.0pt; line-height: 107%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">V Kedjom-Keku
jsem potkala docela zajímavou komunitní tradici, o kterou bych se s vámi chtěla
podělit. Jungee znamená v místním jazyce setkání. Nepovedlo se mi zjistit,
jestli se pořádají v celém Kamerunu, nebo jenom v oblasti, kde teď sídlím,
třeba časem. Všichni jsme se sešli u místňáka Martina doma. Martin tu provozuje
místo, kde si jde dát pivo a koupit cigarety. Do hospody to má daleko, ale
nikoho to netrápí. Schází se nás asi deset, z toho tak půlku tvoří Češi.
Jungee se koná každé dva týdny. Už začalo období dešťů, takže sedíme uvnitř
dřevěného domku. Tradice velí, že je třeba sehnat nemalé množství palmového
vína, mléčně zakalené tekutiny v kanystru, která chutná trochu jako slabý
burčák, trochu jako lák od kysaného zelé. Upřímně, moc dobrý to není. Ale ani
to nikoho netrápí. Svůj první lok dostanu ochutnat ve zdobené misce udělané
z kokosu, pokračuju s plastovým hrnkem. Každý účastník Jungee má
nárok na jedno pivo, které vzápětí dostávám a zapíjím s ním palmové víno. </span><br />
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; font-size: 11.0pt; line-height: 107%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span>
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; font-size: 11.0pt; line-height: 107%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">Martin mě slavnostně vítá, říká, že je rád, že se madame Tereza rozhodla přidat.
Na posílení hloubky svých slov mi dává dárek – druhou flašku piva. Přebírám ji
od něj oběma rukama, na znamení toho, že si ho vážím. Dávám si u toho taky
pozor, abych neměla nohu přes nohu, to je totiž neslušné. Uklízím jí ale pod
lavici, ještě jsem nejedla a alkoholu je na mně najednou trochu moc, což
zjišťuju s plnou sílou, když vylézám z temné chatrče do bílého dne,
abych si odskočila. Motá se mi hlava a mám ten zvláštní pocit, který se vám
stane, když se opijete ještě před setměním. Vracím se právě včas, abych stihla
formální část setkání. Je to vážná věc, jde o peníze. Nejprve se přečte, kolik
kdo dnes platí. Je to jednoduché, v podstatě všichni mají dát 10 000 franků
(1Kč je asi 25 franků). Chvíli se řeší, co se udělá s účastnicí, která se
nedostavila, ale jde to trochu mimo mě, palmové víno mě lehce ukolíbává. Matně
si pamatuju, že kolem mě někdo nese za nohy dvě živé slepice. Potom každý
vytáhne bankovku a dá ji do společného paklíku, sejde se tam 100 000. Školník
Peter ho potom vezme obřadně do ruky a (oběma rukama, jak jinak), ho s projevem
vděčnosti předá Martinovi. Martin je totiž dnes na řadě, aby peníze dostal.
Uzavírá tak celý kruh, který se od příště rozjede na novo a já s ním.
Systém je jednoduchý. Každé Jungee se vyberou peníze a vždy je dostane jeden
člen, který má zrovna nečekané výdaje, nebo je prostě jenom jeho kolo. Každý
tak dostane to, co do jungee vloží, ale má našetřenou větší částku najednou a
může si tak koupit něco pořádného. Po tom, co Martin dojatě převezme peníze,
jede další kolo. Tentokrát se vybírá 1000 franků na občerstvení na příště. To
už se přidávám i já. </span><br />
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; font-size: 11.0pt; line-height: 107%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span>
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; font-size: 11.0pt; line-height: 107%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">Tím jsou podstatné věci uzavřené a začínají se dít věci
neméně podstatné. Chlapi přináší banánové listy (pro ty, co neviděli
banánovník, jsou obří, oválné a docela tuhé, takže zde slouží jako obal na
jídlo nebo prostírání). Na ně dávají to, z čeho za chvíli vznikne kati-katy.
Připravuje se tak, že vezmete slepici, zabijete jí a celou, včetně peří, ji
hodíte na oheň. Peří ohoří, slepice se upeče a vy ji donesete na banánovník.
Potom vezmete mačetu a celou ji rozsekáte na malé kousky. Seberete je a dáte do
kotle s připravenou omáčkou z maggi, česneku, koření a dalších
ingrediencí, které pro mě ale zatím zůstaly skryté. Následně ji podáváte na
talíře s jamanem-jamanem (listí rostliny upravené trochu jako špenát) a
fu-fu (kompaktní hmota udělaná z kukuřičné mouky). Všichni jíme, pijeme
palmové víno a já si nechám otevřít druhé pivo. Držím ho u toho, přirozeně,
oběma rukama. Potom už je čas se zvednout a jít zpátky do školy. </span><br />
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; font-size: 11.0pt; line-height: 107%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><br /></span>
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; font-size: 11.0pt; line-height: 107%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">Večer, jakmile
se setmí, se rozhoduji, že dnes budu spát na terase a nechám se uspat zvuky
nočního lesa. Před usnutím se ještě koukám na kus filmu Blood Diamond, ve
kterém rebelové v Sieře Leonne pořádají masakr na všechno, co se hýbe.
Říkám si, že to možná není dobrá kulturní náplň pobytu v Africe, ale plně
si to uvědomuji až, když mě po pár hodinách spánku budí naši psi. Vehementně
štěkají k přístupové cestě, kde září baterka. Boko Haram! Pomyslím si a
celá se rozetřesu strachy. Vzhledem k filmu, na který jsem koukala, mi to
dává perfektní smysl. Teda jenom do chvíle, kdy se ukáže, že se jedná o
školníka Petera, který to poněkud přehnal s palmovým vínem a teď se snaží
dohrabat domů. V cestě mu ale stojí zákeřná zamčená brána. Stejně ale
nenechávám nic náhodě, beru si svoje spací věci a vracím se pěkně za ostatníma
na prkenné patro. Tam jsme totiž, jak známo, před Boko Haram v bezpečí.</span></div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-4424352984859631382015-03-07T15:15:00.001-08:002015-03-07T15:25:49.512-08:00Hell Ride<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgU5VhDZ6aSoDwBbRBotNtUVSxWGEYN4G42TYAEyTBfppWNLTesDl6j-1rII4M_B-_y_4HRDTkTLjkBHczbyAWTSr_9gw7Dx7ksEmNfbyntYkFuzKkBp4QAcIOZqJ7n_sr3CYfAD2IJQdI/s1600/2012-09-04-1676.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgU5VhDZ6aSoDwBbRBotNtUVSxWGEYN4G42TYAEyTBfppWNLTesDl6j-1rII4M_B-_y_4HRDTkTLjkBHczbyAWTSr_9gw7Dx7ksEmNfbyntYkFuzKkBp4QAcIOZqJ7n_sr3CYfAD2IJQdI/s1600/2012-09-04-1676.jpg" height="400" width="225" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgU5VhDZ6aSoDwBbRBotNtUVSxWGEYN4G42TYAEyTBfppWNLTesDl6j-1rII4M_B-_y_4HRDTkTLjkBHczbyAWTSr_9gw7Dx7ksEmNfbyntYkFuzKkBp4QAcIOZqJ7n_sr3CYfAD2IJQdI/s1600/2012-09-04-1676.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoEE_t8qDm2iW0E4dORaKomdTe8sMXSVKYPvFE160AmlvgGcawaIUwEPBHH1DVdejMQ0KPKzTvr5zRCASCfWJ10DafDl6Kn1Pz3nDqdj3s8n53exqe4fpirGX_jrqDhoNISvElqKXRrWQ/s1600/2012-09-04-1675.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoEE_t8qDm2iW0E4dORaKomdTe8sMXSVKYPvFE160AmlvgGcawaIUwEPBHH1DVdejMQ0KPKzTvr5zRCASCfWJ10DafDl6Kn1Pz3nDqdj3s8n53exqe4fpirGX_jrqDhoNISvElqKXRrWQ/s1600/2012-09-04-1675.jpg" height="400" width="225" /></a>Ráno mě čekala osmihodinová cesta autobusem z Doualy do
Bamendi. Jeli jsme mikrobusem, naše zavazadla byla přivázaná na střeše ve velké
hromadě, přikryté plachtou. Dovnitř jsem si vzala jen příruční tašku s počítačem
a podobnými cennostmi, která však byla tak velká, že se mi skoro nevešla pod
nohy a nepohodlně překážela – tedy, spíš místo pro nohy bylo tak malé. Mikrobus
měl původně dvě sedačky nalevo a jednu napravo. Ulička by ale v Kamerunu byla
zbytečným mrháním cenným místem v dopravním prostředku a byly tak do ní
přivařeny sklápěcí sedačky s nízkým opěradlem. A právě jednu takovou jsem
vyfasovala já, takže o nějakém velkém prostoru nešlo mluvit. Namačkali jsme se
dovnitř a konečně vyjeli z horkého hlavního města. U dveří ale zůstala
stát nějaká paní. Nejdřív jsem si říkala, že na ní nevyzbylo místo k sezení,
ale ukázalo se, že se jedná o, mimo západní svět v podstatě všudypřítomnou,
autobusovou prodejkyni. Tahle na to ale šla chytře. Ještě stále jsem se
nerozhodla, jestli dám prvenství v originalitě jí, nebo tomu pánovi v Hondurasu,
co sugestivně vyprávěl o tom, jak dětem dáte všechno, všechno na světě a oni
stejně neprospívají! „Krmíte je, šatíte je, staráte se o ně a nic! A můžou za
to červy v jejich střevě. Ano, tito červi!“ Načež vytáhl zavařovačku plnou
škrkavek ve formaldehydu a najednou si nabízený albendazol koupila půlka
autobusu. Tahle paní nejdříve hovořila o lásce k Ježíši. Vedla jakousi
improvizovanou bohoslužbu, zpívala se všemi oslavnou píseň a pořád se ptala: „Are
we connected?“ Vysvětlovala, že Bůh v srdci je to nejdůležitější, ať už
jste třeba student nebo nezaměstnaný. Protože můžete mít fyzickou krásu,
bohatství, slávu, ale pokud nemáte víru, nemáte nic. Are we connected? Vyzvala
nás, abychom se všichni usmály na oba naše sousedy, protože soudržnost a radost
jsou v životě důležité. Po asi deseti minutách potom najednou vytáhla
příručku do domácnosti „Pro studenty a nezaměstnané“ a řekla, že Bůh nás miluje
a proto pro nás má tuhle báječnou publikaci jenom za 1500 Franků. Kdo si jí
koupí? Všichni už věděli, že se musí počkat. Paní dala special promotion a
knížka najednou stála jen 1000 Franků. To už si jí koupilo asi pět cestujících.
Potom paní vytáhla mýdlo, udělané podle receptu v příručce. Zeptala se,
kdo už si ho od ní někdy koupil. Chlapík vzadu se nesměle přihlásil. Prodejkyně
toho hned využila a vyzvala ho, aby všem řekl o jejím mýdle cokoliv, ale hlavně
hezkého. Mladík nevěděl a prodejkyně spustila: „Look how handsome he is! It is
because of the soap! Are we connected?“ Evidentně to fungovalo, také mýdlo si
několik cestujících koupilo. A já jsem tak zažila své první propojení s Kamerunci.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Po příjezdu do Bamendy jsem udělala něco, co subjektivně
pokládám za jeden z nejnebezpečnějších počinů ve svém životě. Asi bych si na to
ale měla zvykat, protože to budu dělat příštích pět měsíců. Dennis mě vyzvedl
v Bamendě na autobusáku, jak bylo plánováno. Naložil na motorku moje věci
a připevnil je gumovými špagáty. Můj laptop si vzal přes rameno. Najednou jsem
si uvědomila, že jsem v šatičkách a chystám se na jízdu na motorce. Nutno
dodat, že jsem už tři dny nepotkala ani postel, ani koupelnu, takže moje
kognitivní výkonnost nebyla úplně na výši. Poprosila jsem ho tedy, jestli můžu
ty špagáty zase rozmotat a vyndat si aspoň bundu a kalhoty. Naštěstí byl
shovívavý. Přioblíkla jsem se tedy, ač nevěřící, krátce se pomodlila a
připravila se na cokoliv. A pak nastal hell ride. Držela jsem se vzadu svého
kufru, jakoby to mohlo něčemu pomoci. Nohy opřené o silně vibrující stupátka.
Řítíme se silnicí mezi auty, chodci, Afrikou. Dennis se zkušeně vyhýbá provozu
a z dvouproudé silnice tím vytváří přinejmenším tříproudou. Dokonce
kličkuje skoro mezi všemi dírami. Skoro. Občas nějakou naberem a motorka
poskočí. Vlasy mi vlají ve větru a zacuchávají se do jednoho velkýho smotku.
V tu chvíli ještě netuším, že hned další den dokonají zkázu nesčetné páry
dětských ručiček, pro které je nejlepší hrou na světě mi zkoušet dělat copánky,
hned potom, co si do ruky utřou věčně unudlaný nos. Na hlavě tak budu mít
hrozný jezevec, který se s přibývajícími dny v Kamerunu jen posiluje
a vytrhávajíc nejhorší uzly, budu snít o kondicionéru. Dennis troubí na
každého, na koho to jen trochu jde a každý troubení zase opětuje. Do kopce si
to už skoro začínám užívat. Adrenalin z nuly na sto. Najednou zjišťuju, že
se směju od ucha k uchu a na zubech se mi usazuje všudypřítomný červený
prach. Jenže pak přijde kopec dolů a já jsem zase podělaná strachy. Dole Dennis
přibržďuje, aby se se mnou pochlubil svým kumpánům. Prý jsem jeho nová žena.
Jedem dál, provoz pomalu slábne, naopak kolem mě se vyloupnou hory. Najednou je
klid a Dennis si se mnou začne povídat. Chce zjistit, jak na tom jsem se vztahy.
Obratně tedy zvolí konverzační opening: „Is your boyfriend beating you?“ Rozený
mistr small talku! Usoudím, že si šťavnaté podrobnosti své ložnice nechám pro sebe
a vágně odpovídám, že je na mně moc hodný. Aby taky nebyl, když je fiktivní.
Trochu se proklínám, že jsem si zapomněla navléct prstýnek, ale Dennis je fajn
a pracuje pro školu často, tak bych mu stejně nechtěla lhát přespříliš. Dennis mi tak vysvětlí, že by
chtěl přítelkyni. Teda, má manželku, ale přítelkyně by bodla. V jednom
dechu se pochlubí, že je novopečeným otcem. Synovi je teď jen malinko přes
měsíc. Ale ta přítelkyně, to by bylo fajn. Z asfaltky se stala prašná
silnice, z té cesta a z té pěšina. Mám pocit, že se kolo motorky musí
co nevidět smýknout a my skončíme na boku. Dennis ale nejede poprvé. A jak mi
Martin na letišti vysvětlil, motorka se překlápí spíš v období dešťů.
Konečně dojíždíme do cíle. Otevíráme bránu a nechávám se přivítat osazenstvem. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrkkVaXf7Patchg3mmlyZXgXrzIkqjJGd07U5qHq-FgUW_ajdyYwfy2UF_aEr28qOGkqfDjOEMGVWXaoZJ6W7Eq553iZrj0BSfVxbg-IdrIys5FEv1ZWMGM0hYdPGDRaP8z6ETqoJaTkw/s1600/2012-09-05-1679.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrkkVaXf7Patchg3mmlyZXgXrzIkqjJGd07U5qHq-FgUW_ajdyYwfy2UF_aEr28qOGkqfDjOEMGVWXaoZJ6W7Eq553iZrj0BSfVxbg-IdrIys5FEv1ZWMGM0hYdPGDRaP8z6ETqoJaTkw/s1600/2012-09-05-1679.jpg" height="400" width="225" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7AFdkINfpPxBaYrDagD2H6T8cGjnHhjn0KrSPfnAvBerXVG0TdWqxBbjuwy9nbkvqlCTITkn8wcetM7mcF4n6XewZ-jWtfVDRMcIwxfbIjcQdXYkypzJ_bTorGZep1Quq8HpfpWHACiI/s1600/2012-09-05-1678.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7AFdkINfpPxBaYrDagD2H6T8cGjnHhjn0KrSPfnAvBerXVG0TdWqxBbjuwy9nbkvqlCTITkn8wcetM7mcF4n6XewZ-jWtfVDRMcIwxfbIjcQdXYkypzJ_bTorGZep1Quq8HpfpWHACiI/s1600/2012-09-05-1678.jpg" height="400" width="225" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Školu tvoří dřevěná konstrukce, z jedné strany jsou obytné prostory,
z druhé pak tři třídy, pod tím je kulatý přístřešek, který tvoří školku.
Spí se na prkenném patře ve spacáku, vaří v kuchyni na ohni. Ze všeho
nejvíc se chci umýt. Na ohni si tak ohřeju kotel vody a polévám se s ní v koupelně,
což je místnost s podlahou udělanou z víček od piva, která má v rohu
odtok. Svítím si k tomu petrolejkou. Obecně to tu hodně připomíná letní
tábor. Když jsem hotová, dostanu na přivítanou plastový pytlíček s kávovým
rumem. Má to objem 3 cl a 48% a je to dost sladký. Mezitím se setmělo. A ve
škole se chodí spát a vstává se slepicema. Ačkoliv si na to budu muset zvykat,
dneska mi to vůbec nevadí, protože už se sotva držím na nohou. Ráno vstáváme
výjimečně v pět a jdeme zkusit poslouchat šimpanze. Zrovna se totiž prý
zdržují blízko školy. Venku je ještě tma a úplněk. Jdeme po cestě z kopce dolů,
dobíhá nás pes Odito, který formálně patří starostovi, a my se bojíme, že nám
je vyplaší. Nenechá se ale zahnat a tak ho necháváme jít s námi. Nemáme
moc na vybranou. Přivážeme ho alespoň tkaničkou těsně před místem, kde chceme
poslouchat. To ale podceňujeme Oditovu touhu po společenském životě. Během
chvíle se utrhne a dobíhá nás. Já už v té době ležím na zemi a poslouchám
džungli. Odito mi nacpe čumák do obličeje a dokud se s ním nezačnu
kamarádit, nedá pokoj. Šimpanzi už se asi stejně posunuli a pes aspoň hřeje,
tak se s nastálou situací snadno smiřuji. V noci tu totiž je docela
zima. Nahoře je úplně jiné klima než v Douale. A stačí sejít dolů do údolí
a místo spacáku a deky stačí na noc na přikrytí jen šátek. Přitom je to pár
kilometrů. Okolo se pomalu rozednívá a les kolem nás ožívá denními zvuky. Voní
to tu jako v ZOO, zvířata zanechávají pižmové značky. Kopce jsou vysoké a
zahalené do oparu, jakoby se na ně člověk díval přes mléčné sklo. Všechno je
zeleno-žluté a suché, období dešťů má přijít až za pár týdnů. Vracíme se do školy, kde za chvilku začíná
vyučování…</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinrzs5d71XQKua4iiT86wWIVvNqGghamGrCq_lttOyzLWgqT2vWQeW62M-XE08nLSd6s_ESOCc2t5BgO3xk3Gwx9V4SWUiYy8r9mioSBnAjFEyPEouPv5rUsquyyixvgxDsThLSRo9CPo/s1600/2012-09-06-1685.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinrzs5d71XQKua4iiT86wWIVvNqGghamGrCq_lttOyzLWgqT2vWQeW62M-XE08nLSd6s_ESOCc2t5BgO3xk3Gwx9V4SWUiYy8r9mioSBnAjFEyPEouPv5rUsquyyixvgxDsThLSRo9CPo/s1600/2012-09-06-1685.jpg" height="360" width="640" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
</div>
<!-- Blogger automated replacement: "https://images-blogger-opensocial.googleusercontent.com/gadgets/proxy?url=http%3A%2F%2F3.bp.blogspot.com%2F-NYVOzuC8hnk%2FVPuA77-NJEI%2FAAAAAAAAC60%2FkDAIybajM4Y%2Fs1600%2F2012-09-04-1676.jpg&container=blogger&gadget=a&rewriteMime=image%2F*" with "https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgU5VhDZ6aSoDwBbRBotNtUVSxWGEYN4G42TYAEyTBfppWNLTesDl6j-1rII4M_B-_y_4HRDTkTLjkBHczbyAWTSr_9gw7Dx7ksEmNfbyntYkFuzKkBp4QAcIOZqJ7n_sr3CYfAD2IJQdI/s1600/2012-09-04-1676.jpg" -->toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2596874919535035595.post-16790692016692885902015-03-07T14:16:00.000-08:002016-03-13T15:27:18.180-07:00Jak jsem vyjela do Afriky... a brala to přes půl Evropy<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: left;">
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , "lucida grande" , "tahoma" , "verdana" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;">Z Prahy jsem vyjela ve čtyři ráno spolujízdou. Táhla jsem velkou krosnu a kufr na kolečkách, co mi nabalili rodiče kamerunské sekce. Vezu tak do Afriky ovesné vločky, vruty do vrtačky a především dlouhé papírky. V Mnichově se otočím na autobusáku, přesedám do busu do Bruselu a snažím se naspat, co to dá. Do Bruselu příjíždím v jednu ráno a plánuju přespat na letišti. Nejdřív se na něj ale musím dostat. Centrum Evropské unie evidentně nepočítá s lidmi, co tam chtějí jet uprostřed noci a nemají na taxíka. Nakonec na internetu nalézám informaci o nočním autobuse. Jede hodinu a půl po mém příjezdu z místa asi kilometr ode mě. Lístek za 4 Eura v předprodeji, za 6 při nástupu. Beru svoje věci, které jsou pomalu větší než já a odebírám se prázdnými ulicemi přímo za nosem. Kolem mě vyzývavě přibržďují taxíky, ale asi je jim jasné, že spolu deal neuděláme. Na místě, kde má autobus stavět, není na zastávce psaný. Ptám se jediného chodce v okolí, jestli o něm něco neví. Je to takový ten člověk, co vám chce hodně pomoct, ale navrhuje absurdní řešení a nedá se ho zbavit. Teda přesně navrhuje, ať si vezmu toho taxíka. Nebo ať přespím ve svém hotelu a jedu ráno. Když řeknu, že hotel nemám, rovnou se natáhne do ulice a jedno taxi zastaví. Vysvětluju jemu, i nově přivolanému řidiči, že s ním opravdu jet nechci. Řidič odpovídá, že tu nic do šesti do rána nepojede. Tyhle triky ale už znám, na to nemusím jezdit do Afriky. Odcházím na druhou stranu ulice, krátce konzultuji s posádkou sanitky, která stojí na světlech. Ne, že by něco věděli, ale měli pocit, že jsem v nesnázích. Konečně nacházím správnou zastávku, teď už tu jen půl hodiny počkat. Říkám si, že teda aspoň seženu nějaký automat na lístky, když stejně nemám co dělat, abych to měla levnější. Vedle je zastávka metra, eskalátory stále osaměle jezdí do podchodu. Beru kufr, beru krosnu, beru příruční tašku přes rameno. Je to těžký jak prase a jsem s tím mimořádně nepohyblivá. Ale co naplat, dvě éčka jsou dvě éčka. Vlezu na eskalátor. Najednou koukám, že dole končí do zdi. Nebo spíš do nějakých dvěří, co se jima metro na noc uzavírá. Stejně tak do zdi končí i eskalátor nahoru a jediná možnost, jak se od spodního konce dostat, je přelézt přes ten nerezový val, co je oba odděluje. Jenže já už jedu dolů. Lehká panika. Spousta věcí. Krátká analýza. Nejlepší bude se otočit a proti směru jízdy to vyběhnout. Lepší než přelézat s desítkami kilo mezi jedoucími eskalátory. Běžím nahoru s kufrem v závěsu. Zakopávám o tu část, co byla ještě před chvilkou plochá a najednou se tam otevřel schod. Ustojím to a konečně vybíhám nahoru. Nemám tušení, jak jsem to udělala, když jsem s tím vším ještě před chvílí sotva šla. Ale když je to potřeba, jde všechno. Autobus za nějakou dobu přijede a kupodivu si řekne o Eura tři. Celý héroický výkon byl zbytečný. Ale nestěžuju si. </span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , "lucida grande" , "tahoma" , "verdana" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;"><br /></span>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpJdooU7fM8Rkhcr7SNqneUJQf-oYrg4VfEJJDaBPctErd1pUB3q3dZSfefTJTXOVphLovvnld8_fRIv0APZCf0R84QcJaMfQgCKGJJww01AuVewu8g2AMFT1XnNmI0Wq6YvF0p_eJTkk/s1600/2012-09-03-1672.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpJdooU7fM8Rkhcr7SNqneUJQf-oYrg4VfEJJDaBPctErd1pUB3q3dZSfefTJTXOVphLovvnld8_fRIv0APZCf0R84QcJaMfQgCKGJJww01AuVewu8g2AMFT1XnNmI0Wq6YvF0p_eJTkk/s1600/2012-09-03-1672.jpg" width="225" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , "lucida grande" , "tahoma" , "verdana" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;"><br /></span>
</div>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , "lucida grande" , "tahoma" , "verdana" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;">Na letišti si rozložím věci v dětském koutku, který je podložený jakoby gumovými dlaždicemi. Lepší než studená tvrdá zem. Své věci opírám o nějaký domeček, nebo co to je, tak, aby každý, kdo by mě chtěl okrást, musel projít kolem mé hlavy. Natvrdo usínám, tuhle schopnost mám silně vyvinutou. Neruší mě světlo, fakt, že kolem chodí lidi ani společenská nevhodnost mého počínání. Akorát ráno mě probudí děti, co si chtějí s domečkem hrát. Co naplat, stejně je čas se zvednout. </span><span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , "lucida grande" , "tahoma" , "verdana" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;">Na hajzlech se umeju, co jen to v umyvadle jde a umeju si vlasy. Lidi kolem na mně trochu divně koukají, zvlášť, když to dělám v podprsence, ale už jsem na cestě přes 24 hodin a další dva dny budu a to se pak snadno ztrácí zábrany. Let do Istanbulu bez komplikací. Docházím až k bodu, ze kterého již není návratu. Nechávám se naboardovat do letadla do Doualy. Zvedáme kotvy a opouštím Evropu. </span><br />
<br />
<br />
<div style="text-align: left;">
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , "lucida grande" , "tahoma" , "verdana" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;"><br /></span>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhM7iHJ_H4isBOvOtpWQmCuyaNumdlEzc3lqOKgkfjDqNg6aVOL9R2Sccw8XUoNeHeqhdAb_6TYEyyZhEti2hOBYwoLX-EKF_qUaWwRFkbpE4LRdFkqfAyBKuuoHkk9vL6RSKSlqXridTk/s1600/2012-09-04-1674.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhM7iHJ_H4isBOvOtpWQmCuyaNumdlEzc3lqOKgkfjDqNg6aVOL9R2Sccw8XUoNeHeqhdAb_6TYEyyZhEti2hOBYwoLX-EKF_qUaWwRFkbpE4LRdFkqfAyBKuuoHkk9vL6RSKSlqXridTk/s1600/2012-09-04-1674.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , "lucida grande" , "tahoma" , "verdana" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;">Ve vzduchu se rozhoduji, že budu držet tradici bílých mužů, co při cestě do exotických zemí pijí gin. Nechávám si ho míchat s domácí limonádou. Postupně z posádky vyrazím tři takové drinky, když se zase ozve v rádiu, že shání doktora. Co naplat, přelezu cestující a jdu se přihlásit. Ukazuje se, že nějakou paní prý bolí hlava. Letuška mi vysvětluje, že ji sama nemůže dát paralen a musím to udělat já. Chci se radši paní zeptat na pár otázek, přece jenom se mi honí hlavnou ebola podnícená iracionálním strachem mých prarodičů. Jestli má teplotu a tak. Paní teda jako vypadá úplně zdravě, ale když už jsem teda zareagovala na medical emergency on the board, tak aspoň budu vypadat důležitě. Narážíme na jazykovou bariéru, mezi blízko sedícími spolucestujícími nikdo neumí jak anglicky, tak francouzsky. Nakonec rezignuju, dám jí (její) paralen a řeknu, ať se pořádně napije. Letuška mi hrozně děkuje, jak jsem ochotná. Využívám to k tomu, abych z ní vyrazila další oblíbený drink. Donese mi ho v bussiness class kvalitě, limonáda je lepší, s plavajícím citronem a mátou. Konečně se letadlo začne snášet dolů. Vystupuju do horka a vlhka. Klima je příšerný. Jsem v Africe. Se surreálním pocitem procházím pasovou kontrolu. Všechno je trochu volezlý, ale nic příšernýho. Dokonce dorazily i kufry. </span><br />
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , "lucida grande" , "tahoma" , "verdana" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , "lucida grande" , "tahoma" , "verdana" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;"><span style="line-height: 19.32px;">Vyzvedává mě Martin s Ernestem a vylézáme před letištní budovu, kde se rozhodneme prokempit noc na betonovém rantlu, asi metr širokém a několik metrů dlouhém. Přidávají se k nám Afričanky v pestrobarevných šatech. Pozoruji cvrkot kolem sebe a ptám se, jestli jsou tu malarický komáři. Martin povídá: „Jo, to Já vždycky malárii v Douale chytnu.“ Říká to ale potom, co stejným tónem ironicky okomentoval představu evropanů o Africe. Nevím, jestli si ze mě dělá legraci, nebo ne. Vytahuju tedy repelent a on na to: „To ti stejně nepomůže, ty mrchy na tebe stejně půjdou. Ono to není tak hrozný chytit. Tak na posedmý už ti to ani nepřijde.“ Koukám, že nežertuje. Snažím se zjistit další informace o zítřku. Doprovodí mě na autobus a pošlou samotnou přes půl Kamerunu. Má ale pravdu, nevypadá to tu nijak strašně nebezpečně. V Bamendě mě prý vyzvedne nějaký člověk na motorce. Přiděláme na ní moje těžké kufry a pojedeme hodinu a půl ve dvou do Kedjom Keku. Asi dávám trochu najevo nedůvěru, takže Martin dodává: „To přece nic není, tady jsou motorky běžně pětimístné,“ komentuje využití motocyklu pro stejný počet osob, jako u nás pojme osobní auto. Ptám se ještě na to, jestli budu mít helmu, ale samotný je mi jasný, že to je otázka spíše řečnická. Vzpomínám na heslo, kterým jsem se rozhodla se uklidnit, kdykoliv mi to bude připadat moc africký. „Ono to nějak dopadne, protože to vždycky nějak dopadlo,“ opakuju si mantru, dokud na betonovém rantlu neusnu.</span></span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , "lucida grande" , "tahoma" , "verdana" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;"><br /></span></div>
</div>
toboganemhttp://www.blogger.com/profile/00966023447619614782noreply@blogger.com0